Pokračování prvního dílu Bioenergetika I.
Bioenergetická terapie
Během bioenergetických cvičení podnikáme výpravy za vlastním já, do své historie. Ta se zdá být zapomenuta, ale na těle stále máme krunýře, které nám dávají najevo, že to na nás stále má nějaký efekt. Cílem je rozpouštět tyto krunýře, doprožít emoce s nimi spojené, přepsat vzorce, které jsme si z dané historické události odnesli. Uvolněním všech bloků a krunýřů se dostaneme do nirvány, do stavu milosti, kdy nám vše na těle i duši funguje harmonicky, energie proudí naplno.
Bohužel dnešní technická doba jde proti naslouchání tělu a rozpouštění krunýřů, které blokují naši energii. Říká nám zapomeň na to, co cítíš, to není podstatné. Věř pouze tomu, co dokáží změřit naše přístroje. Vede nás do stavu, kdy jsme “v hlavě”. Myslíme, ale nežijeme. Ke smysluplnému životu je potřeba prožívat všemi smysly, cítit, být napojen na své tělo, společnost, přírodu a vesmír.
Občas žijeme v tak silně vyjetých kolejích, že ani nevidíme přes jejich okraj. K tomu potřebujeme terapeuta, aby nám poskytl informace, které sami nevidíme či si je nechceme připustit (vytěsňujeme je ze svého vědomí, např. jako obranu). Na druhou stranu pozor, nezkušený terapeut do nás může projektovat hromadu svých věcí.
Po bioenergetických cvičeních se mohou dostavit sny, které nám napoví zase kousek více, co se v našem podvědomí děje. Ale pozor, i sny se dají vykládat různě. Někdy až po roce pochopíme, co nám chtěl daný sen naznačit.
Často pracně zjišťujeme, že to, co nás omezuje, svazuje, co se nám nedostává, si odpíráme pouze my sami. Sami sobě nedovolíme, aby to tak bylo. Nikdo nám nemůže dát uznání, pokud se bráníme jakékoliv uznání přijmout. Nikdo nám nemůže rozvázat pouta, pokud sami tvrdíme, že to nejde a že musíme zůstat trpět. Proč máme stažený hrudník? Potřebujeme dělat vězení kolem svého srdce, aby nikdo nepronikl dovnitř a nemohl nám ublížit? Nebo abychom dali srdci najevo, že je špatný rádce a že tu vládne hlava, rozum, ego?
- terapie zahajuje proces růstu a rozvoje, který nikdy nekončí
- abych rostl, musím pečovat o své tělo. Rozvíjet kreativitu. Viz různé příchutě a vůně arteterapií: malovat, zpívat, hrát divadlo…
- musíme být skromní a trpěliví. Nejde to urvat silou vůle. Je to i o sebepřijetí, že takový sem. Blokovat nás může strach ze změny.
- je potřeba se uvolnit do těla a ono se to samo stane. Poručit si hlavou nejde.
Jádro terapie
Jádrem je srdce. Je to nejcitlivější orgán našeho těla. Abychom se ale dostali až k jádru a otevřeli srdce k lásce, musíme překonat několik obraných bariér, které si postupně za svůj život tvoříme:
- psychické obranné mechanismy - popření, projekce, odmítání viny (tj. nepřijetí zodpovědnosti), nedůvěřivost, racionalizace a intelektualizování
- svalové obranné mechanismy - svalová napětí bránící projevu pocitů, ležících pod nimi
- emoční vrstva citů - potlačená zlost, panika, zoufalství, smutek, bolest.
- jádro, kterým je srdce je pramenem schopnosti milovat, ale i být milován (dovolit si to)
Verbální terapie se dostene jen k vnější vrstvě. K uvědomnění lži, popření, projekce cizích vzorců do sebe,… Aneb slovy ke slovům. Druhou vrstvu (svalové krunýře) se nám podaří uvolnit, když se dostaví očistný pláč či když se vykřičíme, vybijeme agresi. Pro terapii je důležité, abychom potlačované city vyjádřili, doprožili. Nemůžeme se ale zaměřit jen na druhou a třetí vrstvu, na práci s tělem. Je potřeba pracovat se všemi třemi obrannými vrstvami, jinak nám může např. psychická vrstva za 2 týdny popřít a odmítnout vše, co se stalo na hlubších vrstvách.
U zdravého člověka jsou stále přítomné všechny tyto vrstvy. Jen jsou v harmonii. Už to není, že by svalový krunýř bojoval proti emocím apod. U zdravého člověka všechny podněty vychází ze srdce. Naplno vyjadřuje emoce. Jak ty pozitivní, tak i ty negativní, ale prožije je, když jsou, a nechá je odejít. Nevytváří si obranné krunýře. Všechno, co dělá, dělá rád, protože to vychází ze srdce. Má na to dostatek energie (motivace), protože akce vychází z těla. Jeho základní naladění je spokojenost.
Nezapomínejme ale, že vše co naše tělo umí, má nějaký smysl. I obranné mechanismy slouží k tomu, aby nás chránili. Jen to s nimi nesmíme přehánět a musíme si jich být vědomi. Pokud středověké město stavělo hradby proti nájezdníkům, tak to mělo svůj smysl. Pokud ale v dnešní době hradby 100x zvětšíme, aniž bychom rozuměli k čemu slouží a kdy je používat, tak se nám mohou stát vězením.
Nenamlouvejme si, že dnes hradby potřeba nejsou. Jako obrana vůči některým lidem nám stále pomůže vytvořit si svalový krunýř. Jen ho nezapomeňme sundat, až se dostaneme mimo společnost toho člověka, kvůli kterému byl potřeba.
Úzkost
Obranné mechanismy popsané výše mají chránit člověka před úzkostí. Úzkost vyvolávají například překážky v procesu dýchání. Je to převlečený strach z toho, že se udusíme. Když to zobecníme: vše co překáží v činnosti životně důležitým funkcím organismu způsobuje úzkost.
Napětí/stres, jež se nahromadí v těle, brání dechovému procesu a to vyvolává úzkost. Právě toto je předmětem výzkumu, který poskytuje bioenergetika.
Slovo úzkost je od úzký. Úzké bylo děložní hrdlo, kterým jsme museli při porodu projít, než jsme začali dýchat sami. Úzké je naše hrdlo, přes které dýcháme. Když se nám zúží a nemůžeme dýchat, dostaví se úzkost. Zúžení může vyvolat i některá emoce, viz “bál se tak, že ani nedýchal”.
Druhou úžinou na našem těle je bránice. Je v úžině mezi hrudním košem a pánví. I do bránice se promítá řada emocí. Zablokováním této části těla často blokujeme šíření sexuálních impulsů do horní části těla (ze základní energetické 1. čakry). To proto Reich i Freud dával takovou pozornost neurotickým sexuálním úzkostem. Ve skutečnosti oba chtěli odblokovat tuto oblast v těle. Nezapomeňme, že v jejich době se ještě běžně nosil korzet, který blokaci fyzicky napomáhal. Zatnutím břišních svalů můžeme blokovat šíření sexuálních pocitů z pohlaví do srdce. Jako bychom si chtěli namluvit, že sex nesouvisí s láskou. Souvisí a jak. Teprve když impulsy proudí až do srdce, tak se dostaví orgasmické uvolnění s intenzivní slastí a plným uspokojením. (Pozn: Reich byl vyloučen ze všech psychologických spolků právě protože, že napsal knihu o kvalitě orgasmu. To bylo v tehdejší době hodně pobuřující téma).
Tyto 2 úžiny leží mezi srdcem a kontaktními body těla. Jejich zablokování zabrání kontaktu s okolím. Přijímání i dávání. Jedna úžina odřízneme nebo alespoň utlumí hlavu, oči, uši, zrak, hlas, dech … Druhá končetiny a pohlaví. Když jsou tyto cesty volné, otevíráme srdce světu. Pokud jsou příliš uzavřené, zemřeme.
Příklad: malé dítě je odstaveno od mateřského prsu, svého prvního milostného objektu. Pláče křičí, dožaduje se toho, co miluje. Takové chování ale může vyvolat nepřátelskou reakci matky. Dítě to brzy pochopí. Emoce stále touží po svém milovaném objektu, ale hlava se snaží touhu potlačit, aby matka nebyla naštvaná. Proto dusí impulzy pláče. Svaly na krku se stáhnou, zúží se otvor v krku a tím se utlumí pláč. Spolu s ním se utlumí i dech.
Příklad: učitelka s pištivým hlasem. Jakmile se rozčílí, hrdlo se jí stáhne a hlas jí začne pištět. Je i řada jiných lidí, kteří mají nepříjemně vysoce posazen svůj hlas. Přesně to souvisí se stažením v hrdle, podvědomými obavami, strachy,…
Slast
Biologická podstata života je vyhýbat se úzkosti a toužit po slasti. Slast podporuje dobrý chod organismu. Naopak bolest organismus ohrožuje, proto se při bolesti stahujeme zpět, uzavíráme do sebe. Při slasti se naopak otevíráme a saháme ještě po větší slasti.
Příslib slasti podněcuje organismus, aby po slasti sáhl, ale hrozící bolest jej nutí, aby podnět potlačil. Z této rozpolcenosti vyplývá stav úzkosti.
I. P. Pavlov ve svých experimentech naučil psy, že když slyší zvoneček, tak začnou slintat, protože často po zazvonění dostanou žrádlo. Ve druhé části experimentu začal psy přeučovat a místo žrádla po zazvonění dostali elektrický šok. Psi se nepřenaučili, ale dostali se do stavu těžké úzkosti - po zazvoněni zvonečku se těšili na žrádlo, ale zároveň se báli přiběhnout, protože mohli dostat elekrický šok.
Tato řada: touha po slasti —> odtažení, zklamání nebo trest —> úzkost —> obranný mechanismus je schéma pro vysvětlení řady osobnostních problémů.
Například toužím po rodičovské lásce, ale rodiče nemají pochopení pro moji dětskou tvořivost, jak jsem jim krásně pastelkami pomaloval všechny zdi a dostanu výprask. Mám touhu zůstat tvořivý, ale mám strach, že budu za svojí tvořivost potrestán. Pere se to ve mě, vyvolává to úzkost kdykoliv vidím pastelky až to nakonec potlačí mojí tvořivost.
Čím dříve v životě se obranný mechanismus objeví, tím hlouběji pronikne do těla a jeho obranných mechanismů.
Projevy na těle
Pocit slasti je expanzivní pohyb těla — otevírání se, navazování kontaktu. Když člověk prožívá slast nebo radost, tak jeho oči září, kůže má syté a teplé zabarvení (prokrvené), je živý a volný, postoj vyjadřuje vyrovnanost.
Naopak při bolesti jsou oči bez lesku (stáhl se z nich cit), kůže je bílá a studená, protože se kapiláry stáhly, dotyčnému se dostatečně neprokrvují povrchové části těla. V celém organismu vládne stav stažení.
U některých lidí může být obraz rozporuplný - dolní část těla je stažené, ale horní část těla je relativně ve slasti.
Hlavní kontaktní místa těla jsou:
- hlava — sídlo já a smyslových orgánů
- ruce — které uchopují okolní svět
- nohy — které umožňují kontakt se zemí
- pohlavní orgány — které umožňují kontakt s druhým pohlavím
Další kontaktní místa jsou prsní bradavky, hýždě, kůže jako taková,…
Při slasti proudí náboj od jádra (srdce) do těchto kontaktních bodů. Když do nich náboj proudí, tyto body se prokrvují, prodlužují, nabíjejí se. Třeba u mužských či ženských pohlavní orgánů je to nejmarkantnější. Na druhé straně takový krk může být vzpřímený, svěšený, předkloněný, stažený mezi ramena,… Podle nabití kontaktního bodu (výběžku těla) můžete vnímat různou energetickou výměnu pro doteku s druhou osobou. Nemyslím tím, jen dotek pohlavních orgánů, ale třeba i podání ruky — je pevné, energické nebo naopak chladné jako leklá ryba?
Já a tělo
Co je “skutečnost”? Naše duševní představa o světě neodpovídá vždy reálné situaci. Vytvořili jsme si ji během svého vývoje - odráží svět našeho dětství a rodiny než svět společnosti. Člověk si podvědomně hledá takové vztahy, které ho utvrdí v jeho představě o světě. Nechce riskovat, že by neměl pravdu a že by se svět z jeho představ zhroutil.
Pozn: Proto se říká, že si za ženu hledáme svojí matku a za muže svého otce. I proto se říká, že se protiklady přitahují - protože když to spolu přežijeme, tak si můžeme ukázat natolik odlišné virtuální reality, že oba duchovně povyrosteme.
Naše naprogramování se začíná v naší hlavě. Potřebujeme se něčemu bránit a tak zapojíme obranné mechanismy zcela vědomně. Pokud je ale zapojujeme často, přejdou nám do podvědomí a začneme je dělat zcela automaticky, aniž bychom si je uvědomovali. To změní naše chování. Ze změněného chování pak vychází hlava, která si pro takové chování najde argumenty a bude je hlásat jako pravdu. Zmanipulovaný svět budeme považovat za normální.
Příklad: Muž který nemůže plakat začne tuto schopnosti považovat za znamení síly a odvahy. Dokonce se bude smát ostatním, kteří pláčou.
Příklad: U ženy, která není schopna projevit lásku, bude při navazování kontaktu převládat přitažlivost a sex. Bude si myslet, jak je přitažlivá a ženská.
Fungování hlavy a těla můžeme přirovnat ke generálovi a armádě. Armáda má pocit, že ona vše realizuje, ona že je ta mocná a že na vrcholu hierarchie stojí generál, aby jí pomáhal. Generál má opačný pohled. Nejdůležitější je on, pak jsou důstojnící a lidi kterým dává rozkazy a až někde daleko je ta nevýznamná početná armáda.
Zdroje
- Lowen: Bioenergetika
- semináře John Hawken