Bioenergetika V. - stres a sexualita

Pokračování prvního dílu Bioenergetika I. Pokračování druhého dílu Bioenergetika II. Pokračování druhého dílu Bioenergetika III.

Stres

Neustále se setkáváme se stresem (napětím a zatížením). Tím vyrovnáme situace, se kterými jsme se právě setkali. Důvody pro stres mohou být fyzické, tj. například zemská gravitace a nebo i čistě psychycké, že něco nejsme schopni ustát, unést,… a projevuje se to na našem těle velmi podobně jako při setkání s prvním typem stresu (promítá se to do těla).

To, že člověk stojí na 2 nohou nám dává o proti jiným zvířatům úžasné možnosti. Například máme volné ruce, které můžeme využít k práci s předměty, tvorbě, hmatu, gestikulaci. Na druhou stranu to přináší i větší stres (zatížení) na naše 2 spodní končetiny. Další zajímavý důsledek napřímení se je, že vystavujeme svoje slabiny (hruď, prsa, břicho, genitálie) těm před námi. Snad díky tomu se mezi lidmi vyvinula něha.

Ustát stres stojí hodně energie, která se musí soustředit do “vystresovaného” místa. Stresový syndrom má 3 fáze.

• První je poplachový / akutní stres. Je to potřeba se stresem bojovat, či ho uklidnit, zkrátka se vrátit do rovnováhy.
• Druhá fáze nastane, pokud stres trvá delší dobu. Tělo se snaží alespoň udržet status quo, neustále čelit stresu a nepovolit. Jenže je to hodně energeticky náročné a tělo se po určité době vyčerpá. Je to tím, že tento stres a kvůli němu vytvořené svalové krunýře vážou velkou část naší energie. Pokud uvolníme svalové krunýře, tak získáme zpět část energie, která nám můžeme pomoci se stresem vyrovnat.
• Zoufalá potřeba lidí, co za každou cenu chtějí ustát svůj stres a vydržet to, vede k “zaťatým čelistem”, tuhým nohám, neohebným kolenům. Tito lidé vzdorují silou vůle a neuvědomují si, jak si tím ničí své tělo. Chtějí to vydržet za každou cenu. … typicky až do chvíle, kdy už to něco v těle nevydrží.

Kde se projevuje stres z nesení velké zátěže?

U zdravého člověka se stres “tlumí” a “uzemňuje” v kolenou. Když máme kolena mírně pokrčená, tak fungují jako takový tlumič. Pánev je volná a energie proudí až do země.

Druhý typ lidí se to snaží ustát s propnutými koleny. Potom jsou ale až do pánve ztuhlí a stres se provuje ve spodní části zad.

Poslední třetí typu lidí si to nakládají na horní část zad a ramen. Dlouhodobý stres se pak projeví v celé páteři.

Nadledvinky a štítná žláza

Proč jsou asi v místech, v úžinách, kde se projevuje stres? Štítná žláza jakoby objímá hrtan/dýchací trubici. V emryonálním stádiu je štítná žláza výklenkem dýchací trubice (stejně jako plíce). Množství vylučovaného tyroxinu přímo souvisí s dýcháním. Tyroxin koordinuje činnost látkové výměny v těle v souvislosti s dýcháním.

Nadledvinky vylučují hormony, které mobilizují energii těla potřebnou pro vyrovnání se se stresem. Jsou umístěny v bederní oblasti, kde se nejvíce projevuje stres, jemuž je tělo vystaveno.

Žijeme v “době stresové”. Je kladen důraz na výkon, všichni to chceme někam dotáhnout. A málokdo řeší, že tělo vystavenené dlouhodobě velkému stresu jednou zkolabuje.

Co s tím? 2 druhy cvičení. Jedno na uzemnění, naučit se odvádět stres do kolen a nohou. Druhá cvičení souvisí se sexuálním uvolněním, protože přes ztuhlou pánev energie neproudí a vybijí se v dolních zádech.

Mějte kolena neustále mírně pokrčená.

Vibrace je přirozený způsob uvolňování svalového napětí.

Cvičení: předkloníme se a rukama se dotkneme země. Poddejte se bolesti, zkuste neztuhnout. Nic nevynucujte, jen se zkuste uvolnit.

Strach že se záda zlomí. (Zvolání: přerazím ti záda). Zatnutá záda chrání naší integritu, aby nás nikdo nezlomil. Zároveň to ale zabraňuje oddání se naším potřebám (a to nejen těm erotickým). Je potřeba pochopit a vypátrat jako detektivové, z čeho strach v této oblasti pochází.

Druhé cvičení na vibrace v nohou: Lehněte si na záda a zvedněte nohy. Tlačte chodidla na horu, jako kdybyste něco na nohou drželi.

Pokud se vám po chvíli roztřesou nohy, tak je to v pořádku. Vybrující síla je projev života. Užijte si ji.

Sexuální uvolnění

Při uspokojujícím sexuálním uvolnění se vybije nahromaděný náboj v těle. Sníží se celkové napětí. Následuje vyrovnanost, uvolněnost, často až ospalost.

Často vybijeme jen část vzruchů. Naše hlava přisuzuje velkou důležitost tomu, zda došlo k vyvrcholení a nebo ne. Uvolnila se ale energie v celém těle a nebo jen někde?

Lidé se bojí se oddat slasti. Popírají, že by jejich sex nebyl dokonalý, když došlo k vyvrcholení. Teprve když poznají další level, tak to pochopí.

Orgasmický reflex … při naprostém uvolnění těla. Pří nádechu se tlačí jak pánev tak lopatky do podložky. Při výdechu se naopak pánev i lopatky zvedají. Hlava je zakloněná a typicky jde v proti pohybu.

Abychom naplno přijímali slast a pocity lásky, blízkosti. Je potřeba nejprve uvolnit bloky spojené s negativními prožitky z dětství či od předchozího partnera. Pokud se při bioenergetickém cvičení uvolní nějaké trauma - podpořte to, ať se co nejvíce uvolní. Např. ženě dejte ručník, ať ho ždímá a u toho říká vulgární nadávky (jako tomu, kdo tenkrát zneužil ji)

Když člověk po osobní urážce či ponížení neprojeví nebo nesmí projevit hněv, tak ztrácí sebeúctu sám před sebou.

Říkat slova patří i k bioenergetickým cvičením. Jedno bez druhého není úplné. Bioenergetika spíše dává důraz na tělo, protože jiné psychoobory to nedělají. Tělesný problém je často podstatou verbálního problému.

Sebevyjádření

Je to základní lidská potřeba. Nepotřebujeme něco dělat, abychom se vyjádřili. Vyjadřujeme se samotným bytím. Stylem chůze, pohybů,…

Spontaita - např. slova v hlase jsou často kontrolovaná, ale barva, tón, hlasu jsou sponální. Spontaneitě se nezle naučit. Můžeme si ji jen dovolit tím, že se přestaneme příliš kontrolovat. Protějškem spontaineity je naučené chování - chování se podle druhých, ne podle sebe. Pozor, naučené chování může být tak hluboko v nás, že už si ani neuvědomujeme, že je to naučené chování například z dětství.

Slast je klíčem k sebevyjádření. Když můžeme projevit sami sebe podle svých představ, tak cítíme slast. Ostatní mohou to množství slasti ovlivnit jejich přijetím či odmítnutím, ale ale podstata slasti vzniká v nás, bez potřeby ostatních.

Kubovo osobní pozorování: Je nádherné pozorovat, jak se chovají lidé, kteří hrají divadlo, improvizaci, zpívají kolem ohně či jen bubnují nebo kreslí, … Jsou tak nádherní a mají jiskru v oku a jistotu v hlase právě proto, že si to zrovna dovolili. Přestali se kontrolovat podle naučeného chování, přestali být ovládání vnitřním strachem, … a vše jen proto, že obešli své ego hrou na to, že hrají někoho jiného, zpívají podle někoho jiného. Díky této hře se ego nemůže citít zraněné a bránít se volným projevům. Ti lidé si to neuvědomují, ale i když hrají divadlo, tak z velké části hrají sami sebe. (Proto to každý herec hraje trochu jinak). Nebylo by to krásné, kdyby si takové uvolnění a vnitřní náboj dovolili ti samí lidé i svém vlastním životě?

Hlavní oblasti sebevyjadřování:

• oči
• pohyb
• hlas

Lidé začínající s bioenergetikou často neumí jemně ovládat a propojovat tyto 3 výrazové oblasti. Proto je necháváme dupat, bouchat, sát, uchopovat, kousat … na začátku to umí jen neharmonicky, explozivně. Časem získají cit.

Například dupání představuje protest. Pokud si to nedovolili v dětství, tak to má často explozivní charakter. Je i hodně popíračů sebe, kteří řeknou: já přece nemusím dupat. Nebudu dupat. Zkusme dupání propojit s hlasem a při každém dupnutí říci “ne”. Bude to mít výraznější pocit osvobození se a úlevy. Teprve když se dupání oddáme, stane se to spontálním. Pozn: někteří mají tento druh sebevyjádření tak zablokovaný, že jim to prvních pár sesezní připadá hloupé. Teprve později tomu přijdou nachuť.

Hlas a osobnost

Chceš-li poznat člověka, nesoustřeď se na jeho masku, ale poslouchej jeho hlas.

Maska i role ovlivňují hlas.

Zvučný a bohatý hlas ukazuje na bohatý vnitřní život. Rozsah hloubek i výšek, rezonance, výrazová škála vs monotónost hlasu.

Z hlasu se pozná autentičnost: zapojuje se celé tělo, všechny naše části vs lhaní, kdy se snažíme některé části sebe blokovat a proto i hlas ztrácí některé ze svých kvalit.

Osoba která nevibruje je stresována (napětí v těle) nebo utlumena. Stres vede k útlumu, to vede ke ztrátě vibrace, to vede k plochosti emocí a citů. Příklad: při velké úzkosti či strachu se chvěje i bránice a tedy se nám chvěje i hlas.

K tvorbě hlasu je potřeba dechový proud (bránice), hlasivky a rezonanční prostory po celém těle (v hlavě, v puse, uvolněná čelist, v krku, na hrudi, v břiše,…)

Bloky kolem hlasu - vysoký pisklavý hlas (jako bychom chtěli působit jako malé děti) či naopak tichý nevýrazný hlas může být odrazem autoritářského otce tyrana.

Hlas je spojen s city. Strach a hrůza se vyjadřují křikem, vztek hlasitým tónem, smutek hlubokým, vzlyklavým či až zlomeným hlasem. Slast a láska měkkými, mazlivými modulacemi.

Vysoká poloha hlasu často ukazuje na blokace hlubokých tónů, smutku. Hluboký hrudní hlas zakrývá strach a má zábrany to projevit křikem. Vyrovnaný až monotóní hlas ukazuje na vysokou sebekontrolu, na obavy z toho, že by se při modulacích mohli uvolnit emoce.

Při bioenergetických cvičeních necháváme volně vycházet tóny, slova jsou až druhořadá.

Cvičení: zkoušejte křičet. Pokud se stydítě v bytě, tak to zkuste za jízdy v autě, kde jste zaručeně sami a hluk kolem vše schová. Křik je jeden za základních projevů už po narození. Křičí už malé děti. Je to osvobozující.

Pokud má někdo při pokusu o křik zablokován krk, stažené hrdlo, že ani vzduch nemůže projít, tak zkusme bloky přelstít a odvést pozoronost jinam. Zkuste klientovat tlačit prsty na krk…

Cesta hlasu s projevem emocí vede od srdce. Zablokovat se může:

• v puse - zakousnutá čelist, málo otevřená ústa
• spojení hlavy a krku - zde je přechod mezi vědomou a nevědomou kontrolou. Zde ještě můžeme polknou, vyplivnout, ale níže v krku už ne. Pokud je pro organismus něco nepříjemné, může to ještě polknout, aby se to nedostalo ven. Už jako děti nás učili spolknout urážky, zatnout zuby a vydržet to. Nevědomě zde blokujeme projevy citů, o kterých si myslíme, že by mohli být nepříjemné pro druhé. Zapojuje se v tom i čelist. Zakousnout zuby a nic nepustit. Uvolnění čelisti je “padací most ke kontrole”. Jejím uvolněním často uvolníme i další bloky na těle. Proto se naprosté uvolnění organismu pozná právě tak, že nám “spadne čelist”.
• oblast mezi krkem a hrudním košem - meziobratlové a mezižeberní svaly.

Smích aktivuje podobné části těla jako pláč. Blokováním pláče si blokujeme i schopnost smíchu.

Podobně zkoušejte vyluzovat mazlivé a hravé tóny - hrajte si s nimi, zkoumejte. Navodí to v těle lásku a slast.

Oči jako zrcadlo duše

Klasická medicína zatím vůbec nezkoumá výrazovou funkci očí. Řeší jen anatomii a oční vady. Přitom je generacemi odzkoušené, že se na očích přečtou i hluboké emoce těla. Oči mohou být prázdné a nepřítomné - říkají “tady nikdo není”, člověk se skrývá před realitou, kterou má před nosem. Oči září, když je člověk vzrušený. Z očí je vidět vnitřní plamen. Oči mohou i jiskřit či naopak metat blesky. Bohužel nejčastěji je v lidských očích vidět smutek a obavy.

Zornice se rozšiřují při bolesti a strachu - to abychom viděli více periferně. Naopak se zúžují, zaostřují, když cítíme lásku.

Další funkce očí je kontakt. Pomocí očí umíme držet oční kontakt. Oční kontakt může být tvrdý jak pěst, měkký jako pohlazení či pronikaví nebo erotický. Proč se říká, že někoho můžeme prokouknout či naopak přehlížet?

Oční kontakt je jeden z nejsilnějších a také nejintimnějších mezilidských kontaktů. Oční kontakt při “lásce na první pohled” může být tak silný, až nás to vzruší/aktivuje.

Dostatečný oční kontakt mezi matkou a dítětem dává jistotu, bezpečí a sebedůvěru. Nedostateční konktakt naopak naznačuje odmítnutí.

Řada lidí je bohužel roztříštěná osobnost a tak pohled do očí může říkat úplně něco jiného, než říkají slova. Mnoho lidí se vyhýbá očnímu kontaktu ze strachu, že by se mohli “prozradit”. Nemusí nutně lhát, ale bojí se, že by někdo poznal jejich skutečné pocity.

I očima dáváme uznání. (např. rituál na odbourání studu). Tedy pokud chcete svým dětem projevit uznání, tak se jim při tom dívejte do očí a neříkejte jen slovy automatické fráze typu “hezké, povedlo se ti to”.

Oči a osobnost

Oči energeticky nabitého člověka mají jiskru. Oči mrtvého člověka jsou jako skleněné.

Má-li být někdo řádně uzemněn, musí se identifikovat s vlastní sexualitou. Dobré uzemnění zvyšuje náboj v očích. Pokud nestojím dobře na svých nohou, nevidím dobře, zaslepují mě mé iluze. Po uzemňovacích cvičeních a práci s nohami se některých lidem zlepší i zrak.

Jen ten, kdo si je sebou jistý, se vydrží dívat druhým přímo do očí.

• Schizoid - dívá se prázdně a nevýrazně. Očím chybí cit. Když na nás pohlédne, tak nevzniká konktakt.
• Orální typ - pohledem prosí o lásku, ochranu a přítulnost
• Psychopat - 2 typy: naléhavý a pronikavý - potřeba řídit a ovládnout. Jako by chtěli vnutít druhým svoji vůli. Druhý typ je jemný svádivý a lákající.
• Masochista - pohled trpitelský a bolestný. Často to maskuje zmateným výrazem.
• Rigidní - pronikavě působící, lesklé oči. Občas působí tvrdě, což maskuje smutek, co je spojen s pocitem zapovězené lásky. Často to maskuje agresivním postojem.

Oční potíže a bionergetika

Krátkozrakost jen souvisí s chronickým napětí v očních svalech. Bohužel jsou to svaly, které nelze nahmatat.

Cvičení (Batesova oční tréniková metoda): přes zavřené oči se dívat do slunce a meditovat o své osobnosti.

Krátkozrakost souvisí se strachem. Rozšířené zorničky, periferní vnímání, … často nechceme vidět, jak na nás naši rodiče či autority vyjedou, nechceme vidět jejich zlostné pohledy. Ale také to může být strach z puberty. Strach ze sexuálního dospívání a z pohledů spolužáků a vrstevníků. Rozšířeným zorničkami zatahuji žaluzie, aby do mne a ani ven nebylo moc vidět.

Blokování energie do očí je už v oblasti mezi krkem a hlavou. Zatuhlé svaly co drží lebku či zakouslá čelist. Uvolnění bloků v této oblasti často vede i ke zlepšení zraku (doproudí k nim více energie). Pokud pacient při tlaku na svaly vydává zvuky, uvolní se častěji více strachu.

Další technika je dívat se pacientovi z očí do očí a hladit mu svaly kolem očí, obočí apod. Někdy u toho říkám: “Pojď ven a hraj si se mnou. Nemusíš se bát”. Malé dítě se zoufale snaží vyjít ven, ale má strach, že bude zraněno, odmítnuto, že se mu budeme smát. Potřebuje povzbuzení a laskavý dotek.

Bolesti hlavy

Některé bolesti hlavy souvisí s napětím ve svalech na zadní části hlavy. S držením kontroly nad svými emocemi. Podobně jako napětí v dolních zádech brání projevům sexuálních pocitů.

Pokud agresi nevykřičíme, neprojevíme, ale stlačíme ji pod pokličku (horní půlka hlavy), tak působí bolesti hlavy. Bolest hlavy lze zmírnit tím, že blokované city vyjádříme. Lidé s chronickými bolestmi často nevědí, jaké city nevědomně potlačují.

Migrenózní bolesti hlavy naopak souvisí s touhou, nenaplněnými přáními.Často je zatuhlá prává nebo levá strana krku. Pomůže i uvolňování čelisti.

Dlouhodobé migrény se dají uvolňovat například pláčem nebo křikem.

Migrény mají někdy sexuální bariéry, ale nesouvisí přímo se sexem. Cit proudí do hlavy místo do pohlavních orgánů, kde by se mohl vybít.

A nebo ještě jinak. Je potřeba detektivní práce při bioenergetické terapii.

Vědomí: jednota a dualita

Pořád toho víme hrozně málo o tom, jak funguje vědomí. Každá kultura touží po rozšiřování svého vědomí - vědět víc, poznat o sobě více. Dosáhnout stavu, který nazýváme rozšířené vědomí.

Mechanická filosofie vychází z předpokladu příčiny a následku. Pokud s něčím v životě nejsme spokojeni, hledejme příčiny. Pokud se něco děje ve společnosti, hledejme viníka.

Mystik odmítá zákon příčiny a následku. Uniká do svého nitra a snaží se o sjednocení se se životem a s vesmírem. Na druhou stranu i mystik uznává, že až do smrti žije ve svém těle.

Pozn: Popírání kauzality má i zajímavé vědecké důsledky. Kauzalita je vlastně jediný “vědecký” důvod, proč se nedá cestovat rychleji než rychlostí světla. Kdyby to šlo, tak by se dalo cestovat v čase a mohl by se pra-pra-pra-vnuk potkat svým pra-pra-pra-dědou a ovlivnit život svých rodičů, kterým se teprve později narodí. Ale i to může být v určitých podmínkách pravda, mystikové ze všech koutů světa to tvrdí už tisíce let. Může platit i to staroegyptské, že duše která dojde osvícení se v jeden moment spojí se všemy předky a všemy svými reinkarnacemi, že duše vnímá ještě další “duchovní dimenzi” mimo náš časoprostor. Nikdo to neumí ani dokázat, ani vyvrátit.

Lowen hezky popisuje oba 2 světy. Přirovnává člověka k buňce, ke kruhu, který odděluje vnitřek od vnějšku. Harmonický člověk přijímá impulzy z vnějšku a nechá si je dojít až k srdci (do svého středu), podle srdce se rozhodne jak zareaguje a impulz s reakcí se může dostat z jeho vnitřku až ven z kruhu, do vnějšího světa k ostatním lidem. Pokud si člověk na své hranici kruhu postaví brnění (hradbu), tak přestane být možné přenášet impulzy ze vnitř ven a naopak. Člověk který svým vědomím zůstane ve vnitřní straně hruhu, se uzavře do sebe a stane se mystikem. Naopak člověk, který svým vědomím zůstane vně, bude následovat mechanickou filosofii. Kauzálně věří, že vše, co se mu děje, je jen řetězec událostí, kde jedna vyplývá z druhé. Přirovnání: mystik má oči pro krásné nebe a nevidí kameny, o které v životě zakopává. Mechanik naopak sleduje kameny na své cestě, ale nikdy nevzhlédne ke kráse nebe nad hlavou.

Jediná cesta podle Lowena je prožívat oba světy a tedy prorazit hradby, naše brnění. O tom je právě bioenergetika. Reich k mechanickému a k mystickému vědomí přidal ještě 3. Nazval ho funkcionální, protože umí být jak uvnitř, tak i vně kruhu a vždy potřebuje nějaké parametry na vstupu (prostředí) a podle toho produkuje různé výstupy. Záleží kam přeneseme naši pozornost.

Emocionální zdraví člověka je stav, kdy nemám postaveny tyto hradby a impulsy proudí oběma směry.

S vědomím hodně souvisí i naše pozornost. Pokud dáváme pozornost určité části našeho těla, zvedáme v ní energii. Pozornost můžeme ovládat svojí vůlí. Ale pozornost nám ovládají i impulzy z vnějšího světa. Je zase na nás, zda svěříme naši pozornost vnějšímu světu, aby nám ukazoval, co máme vidět a nebo jestli si ji chceme ovládat sami.

Naše vědomí a pozornost lze přirovnat ke světlu ve tmě. Můžeme si vybrat, zda zaostřit světlo do menšího kuželu posvítit si intenzivněji či více do dálky. A nebo zda světlo rozptýlit, abychom viděli co nejvíce z celého obrazu kolem sebe, ale už to nebude tak intenzivní světlo, abychom rozpoznali detaily v dálce.

Intelektuálové - mají silně vyvinuté vědomí hlavy. Považují se za lepší než ostatní, ale neuvědomují si, že jejich vědomí je velmi zúžené, protože se omezují pouze na své představy a myšlenky. Mohou snadno sdělovat myšlenky, ale je pro ně těžké pochopit a vyjádrit city svého těla. Ze stejného důvodu si neuvědomují ani těla ostatních lidí. Mohou mluvit o citech, ale spíše mluví i idejích citů. City totiž svým tělem neprožívají. Dalo by se říci, že život nežijí, ale život myslí. Žijí pouze v představě své hlavy.

Vědomí těla je přirozené u dětí. Protože vyšší stupně vědomí v hlavě se vyvíjejí až v určitém věku. Člověk s vědomím těla ví, co cítí a umí přesně ukázat na části těla, kde to cítí. Velmi dobře čte i pocity druhých.

Řada sportovců se sice věnuje svému tělu, ale reálně jen chtějí, aby nabralo správný tvar. To se jim daří i pomocí hlavy. I při vytrénovaném těle mohou být naprosto odpojeni od svého těla.

Vědomí těla leží mezi vědomím hlavy a nevědomím. Pokud se chceme dozvědět něco o našem nevědomí, tak cesta vede přes projekce nevědomí do těla. Vědomí hlavy nemá žádné spojení s nevědomím.

IMG(kudy tecou informace) nevedomi - telo - vedomi

Poznání ke změně nestačí

O psychologii se napsala hromada knih. O seberozvoji se napsalo ještě 10x více. Ale pouhé vědění nám nepomůže řešit problémy, které máme. Jediné, čeho dosáhneme, jsou znalosti, ale rozhodně podle toho nezačneme žít. Proč pouhé poznání nefunguje?

Poznání je totiž pouze funkcí vědomí hlavy. Nepůsobí na vědomí těla. Teprve když se ke slovům a myšlenkám přidá silný emocionální nebo energetický náboj, tak se to dotkne i těla a to se může začít měnit.

Můžeme mluvit o pocitech, ale často to jsou pouze iluze pocitů. Slovům můžeme věřit až přes příliš, protože se “slovy” bez cítění vyjadřujeme už celé roky. Slova jsou pro nás náhradou za skutky. Používáme-li slova jako náhradu za skutečné cítění a činy, tak nás to víc a víc odvrací od života. U slov navíc existuje nebezpečí, že neříkají pravdu. Tělem se lhát nedá. Dá se to maskovat, ale zkušený člověk pozná i to. Řada lidí ani nechce lhát, ale bohužel ani oni nepoznají, že si něco nereálného namlouvají.

Slova jsou obrovskou zásobárnou zkušeností. Bez nich by se těžko dalo naučit něco nového. Jen si musíme být vědomi, že tu činnost musí každý sám zkusit a postupně si ji osvojit. Čistě z knížek se ještě na kole jezdit nikdo nenaučit. Slova jsou pro nás průvodcem, aby hlava navedla tělo do správné činnosti a mohl se dostavit kýžený prožitek.

Abychom rozumněli slovům, musíme s nimi mít spojen nějaký prožitek. Proto stačí i jedna věta z naší historie a naše tělo se dostane do stavu, ve kterém bylo, když nám ji někdo říkal. (Tím nám to něco připomene). Proto některé lidi nebaví číst knížky, protože mají málo prožitků a se slovy co čtou, si nic nespojí. Vlastně těm slovům ani pořádně nerozumí. Proto je některé knížky nebaví.

Funguje to i obráceně. Samotná zkušenost nestačí. Potřebujeme o ní mluvit, opakovat jí, abychom si jí zvědomili a udělali z ní hybnou sílu změny. (Abychom se mohli vůlí navádět do těchto nových myšlenkových programů). Proto je řeč v terapii důležitá.

Slova mohou mít obrovskou váhu hlavně u dětí, protože ty s nimi mají silně spojen určitý tělesný prožitek. Když něco řeknete dítěti, tak to může být, jak úder pěstí. Teprve dospělí mají vyvinutou možnost volby, zda ty slova brát vážně a nebo ne.

Slova jsou zásobárnou zkušeností. Při vzdělání často dětem říkáme věty, kterým reálně ani nerozumí, ale ukládají si je do hlaviček jako kulturní zkušnost. Takto při výchově a vzdělávání vzniká naše naprogramování. “Muži myslí jen na sebe”, “Ženy jsou ubrečené”, “Muži nepláčou” apod. Jaké naprogramování asi dostane dítě, které od svých rodičů slyší “ty už to zase děláš špatně”? Jaká bude jejich sebedůvěra v dospělosti? Nebo věta “nemůžeš toho mít příliš mnoho” a v dospělosti neustálé bránění si svému štěstí argumentem, že to určitě nevyjde, že nemůžu chtít příliš mnoho a tak to ani nezkouším.

Léčení takovýchto programů se dá dělat pouze “transformací” (aby to mělo dlouhodobý účinek). Pokud si je jen zvědomíme, tak nás jakékoliv související myšlenky (či spouštěče) ukotví našem starém programu. Ale teprve když tu špatnou zkušenost přepíšeneme nečím jiným, tak nás související myšlenky (a spouštěče) budou kotvit v novém programu.

Analýza našeho problému, jeho zvědomování do slov, je jako kreslení mapy. Když máme dobrou mapu, tak se neztratíme a naopak z ní můžeme z ní vyčíst kudy vede cesta. Samotná mapa nás ale nezmění. Musíme se vydat po té správné cestě.

Kdo používá správná slova, uvědomuje si souvislost mezi slovem a pocitem v těle. Jsou-li slova v souladu, tak nám v těle proudí energie. Funguje to i obráceně, když hledáme správné slovo, tak nám samo naskočí podle pocitu v těle.

Rozlišujme, když někdo mluví čistě z hlavy (sterilní intelektualismus) a když někdo ke slovům přidává i prožitky těla s tím spojené. (“Úspávač hadů” na intelektuální vysoké škole vs. dobrý řečník s barvou v hlase, gestikulacemi).

Harmonie

Reich: princip jednoty a protikladu ve všech přírodních procesech. Duality jsou vždy protichůdné.

• Logický duch vše vidí jako dualitu - příčinu a následek.
• Spirituální duch vše vidí jako jednotu. To je mystický přístup.

Realita je funkcí obojího. Vědomí hlavy má všude dualitu. Nevědomí, ke kterému se dostaváme přes tělo, vnímá všude jednotu. Kdo jsme? Myslící duch a nebo žijící tělo? Nejde být oboje zárověn, ale reflektor vědomí (naše pozornost) nezvládne osvítit oboje.

Principy

Životní principy jsou jako ochrana pozitivních citů. Příklad principu je láska k pravdě. Když lžete, tak se trochu obáváte, že se to provalí a že to bude nepříjemné. Máte s tím spojen strach a ten je negativní. Naopak pokud říkáte pravdu od srdce, tak vás to hřeje, jak jsou slova v souladu s prožitky těla. Naši předci toto vypozorovali, uvědomili si to a teď to šíří jako princip, jak správně žít. Jako morální pravidla. Nemusíte se jich hned držet, můžete si je sami prozkoumat a poznat, jaké pocity vám přinese dodržování a jaké porušování těchto pravidel. Princip je převeden do slov a slouží k tomu, abych se vyhnul situacím, kdy mé tělo nebude v souladu.

Dnes lidi utíkají od dodržování principů a proto se cítí tak, jak se cítí.

Zdroje

• Lowen: Bioenergetika
• Paul J. Moses: je kapacitou na výzkum hlasu