Schizoidní charakterová odezva

Kdo je schiziod? Co je schizoidní charakterová odezva na podněty z venčí?

Už jako malý tvor jsme se necítili na světě příliš bezpečně. Je možné, že jsme se narodili na porodním sále, kde příliš svítili zářivky. Nebo jsme se narodili, a kvůli různým vyšetřením jsme dlouho necítili dech a tlukot srdce naší maminky… Je důležité, aby se miminko položilo na hruď matky, abychom stále cícili alespoň částečně do bezpečné prostředí, které jsme 9 měsíců poznávali u maminky v bříšku. Setkání se světem venku mohlo být náhlé. Ani jsme tam dobrovolně ještě nechtěli a narodili nás císařským řezem.

Tohle vše už během porodu a krátce po porodu nastavuje, jak budeme vnímat svět kolem sebe. Zda je stejně příjemný a bezpečný jako u maminky v bříšku a nebo zda je příliš drsný, agresivní, nepřátelský.

Podle toho vyzkoušíme nějakou stragii, jak se s tím vypořádat. A jedna ze strategiií je být nenápadný, skoro nebýt vidět. Proto lidé rozvijející tuto životní strategii bývají často hodně hubení, nosí nenápadné oblečení, či se maskují za vlasy, brýle,… něco co je chrání před přímým pohledem. Hraničářův učeň i hmyz vědí, jak být co nejvíce nenápadný, nesmíš se za žádnou cenu pohnout, věř pláštěnce a maskování, hraj mrtvého brouka. Stejně tak i schizodní reakce umožňuje se tak chovat. Někde být, ale nechat tam jen své tělo, téměř nehybné, ale duší a pozorností se od těla odpojit a odcestovat do jiných vnitřních bezpečných světů naší fantazie.

Dary

Právě tato schopnost je velkým darem těchto lidí. Odpojí se od těla a pozorností žijí ve svém vlastním světě. Když do nich šťouchnete, aby se vrátili, tak vůbec netuší, co se kolem nich dělo. Ani neví, jak dlouho byli pryč. Ostatní o nich říkají, že byli “mimo”.

Mají dar v těchto světech vidět věci, které jiní nevidí. Umí mít vhledy do nitra jiných, či nadhled nad celou situací. Mají dar se v jiných světech inspirovat. Psát příběhy, básně, hudbu, malovat, sochat,… Jsou to lidé hodně žijící svojí duší, málo žijící svým tělem. Mají bohatý vniřní život.

Často je vnímáme jak vědmy, kouzelníky, … právě pro jejich dary z duchovního světa.

Uvědomit si své chování či chování schizoidů kolem mě …

Jejich schizoidní reakce je i způsobem obrany. Pokud jsem někde, jde je mi nepříjemně, tak mohou opustit realitu kolem sebe a utéci do vnitřního světa. Odpojit se od svého těla. 3 základní reakce na podráždění jsou útok, útěch a úlek (zmrznutí). Z pohledu schizoidů je úlek (zmrznutí) vlastně útěkem, ale ne materiálním, ale duhovním. Aby nezůstali na místě a neprožívali strach a stres, tak utečou do vnitřních světů, kde je jim dobře.

Odpojení se od reality a útěk do fantazie je obranou před nepříjemnou situací v realitě.

Pokud si uvědomíme tohle poslední pozorování, tak ho můžeme použít ve vlastní prospěch. Pokud v nějakých situacích či na nějakých místech utíkáme do fantazie, tak jsme místě které vnímáme jako nepřátelské. Tedy jsme někde, kde bychom nechtěli být. Měli bychom se zvědnout a jít někam jinam, kde je nám dobře. Kde můžeme prožívat realitu a nebýt na útěku.

Nebo obráceně. Pokud jsme třeba učitelka ve škole a vidím, že mi nějaký žák neustále utíká do vlastních myšlenek a nevnímá, odpojuje se od reality, tak to znamená, že školu vnímá jako nepřátelské prostředí. Nechce tam být. Jako dobrý učitel musím nejprve vyřešit tento problém, proč se tu žák necítí bezpečně. Teprve potom ho mohu učit probírané látce. Taky se mohu zachovat jako tupý učitel, vynadat mu, že mě neposlouchal, ukázat mu, že je skutečně v nepřátelském prostředí a ještě více ho uzavřít.

To, jestli se odpojuji od reality, je indikátor, zda jsem na správném místě. Zda se cítím v bezpečí.

Co s tím?

Schizoidní typ potřebuje vrátit nohama na zem, do reality. Aby přestal létat na obláčku či být neviditelně zalezlý, odpojený. Potřebuje cítit, že je v bezpečném prostředí.

Cvičení s očním segmentem, cvičení s očním kontaktem.

Asynchroní pohyby rukama, nohama, aby nenaskočila reakce, co chce vše kontrolovat. Asynchroní pohyby hlava neukontroluje. Přitom ale cítím své tělo, dostává mě to do prožívání tělem.