… dnes se mě má žena zeptala: A proč to píšeš? K čemu? Pro koho?

Nejprve to píši pro sebe, abych si připomněl, co mě příroda a hlavně stromy naučili. Co jsem si díky nim uvědomil. Abych to nezapomněl a mohl si to znovu přečíst, případně doplnit.

A tak jak, pomohli u “uvědomnění” mě, tak se o to chci podělit. Třeba to pomůže k inspiraci, zamyšlení, uvědomnění i někomu dalšímu.

Stromy jsou jako zrcadlo, jak fungujeme my lidé

Dívat se na stromy, být s nimi, a hlavně srovnávat, jak to mám já a jak to asi má takový strom, ve mě vyvolává řadu otázek. Ale ne jen otázek kolem daného stromu, ale i kolem mého osobního života.

Stromy mi pomáhají vidět u sebe i u lidí něco, na co bych se jinak nezeptal, na co bych nezaměřil svoji pozornost.

Vidím u nich moudrost matky přírody. Moudrost, kterou mohu přenést i do svého života. Inspiraci.

Proč to píší?

Tím, že to píši, se ve mně spouští tvůrčí proces uvědomování si, souvislostí, paralel.

Nějaká maličkost mě zaujme. Hmm, to je tak zajímavé, že si to zkusím zapsat. A ejhle, jak to píši, tak mi dozrají další uvědomnění.

Díky tomu, že to píší a že si uvědomunuji, jak by asi fungovali stromy, kdyby měli lidskou duši, tak jsem více a více v životě spokojený, více v harmonii. Matka příroda je největší životní učitelka.

Rozhovory s přírodou

Vždy mě příroda ukliďnovala, inspirovala, pomáhala mi dobijet baterky,… Když se toulám nádhernou českou krajinou, tak si s ní povídám … se stromy, s květinami na louce, s kopci, lesy, s bublajícím potokem. Jaký by to asi byl život, být jako oni? Jak ho prožívají? Co je pro ně důležité, z čeho mají radost?

V těchto textech si s nimi také povídám,… ikdyž nepřímo. Pořád ve mě zní, co mi řekli. V těchto textech si připomenu, co mě naučili. Zároveň jim mohu takto poděkovat za to, co mě naučili.