… moudrost přírody nás nejen inspiruje, ale i léčí

Choroby a duševní potíže nemá jen člověk, ale i jiné bytosti kolem nás. Stromy, rostliny,… Když jim pozorně nasloucháme, tak nám mohou ukázat cestu.

Trocha inspirativní historie - vrba

Jak se dá chodit do přírody, být spolu s přírodou, nechat se přírodou inspirovat se, pomáhat si … nám může ukázat i následující příběh jednoho venkovského učitele v Anglii v 18. století.

Jmenoval se reverend Edward Stone. Když trpěl nachlazením a horečkou. Procházel se kolem místa kde bydlel, přemýšlel, nechal se inspirovat přírodou. Došel až k vrbě a hlavnou se mu honilo: “Jak to, že taky neonemocní? Vždyť je neustále ve vlhku, v půdě plné chorob… Musí znát lék, mít ho v sobě a rozlévat ho do všech kořínků a větviček, aby zůstala zdravá.”

Okousal kus vrbové kůry… Zjistil, že je hořká. Vzpomněl na “chinin”, který je obsažen v léčivé kůře peruánského chinovníku. Ten je také hořký a používá se na léčbu horečky při malárii. Rozhodl se, že na sobě vyzkouší, jaké účinky má šťáva z vrbové kůry.

Později nasušil půl kila vrbové kůry, rozemlel na prášek a podával asi 50 nemocným s horečkou. Jako zázrakem to pomáhalo. Napsal o tom i učené společnosti v Londýně, ale bohužel to tam zapadlo v zapomnění…

Vrbová kůra obsahuje kyselinu Salicylovou (vrba je latinsky Salix). Když ji o sto let později jeden chemik smíchal s kyselinou octovou, vznikla kyselina Acetyl-salicylová, … u nás látku známe v podobě tablet Aspirinu, AcylPyrinu. Kyselina Acetylsalicylová je dodnes používána v různých cucavých bonbónech, Coldrexu,..

Poznámka: I jeden oblíbený nápoj obsahuje Chinin. Víte jaký? Nejprve se vyráběl jako lék (stejně jako všechny coly - coca, DrPepper,…). Později se látka v něm nahradila průmyslovou variantou, doplňila se řada dalších chemických látek a nápoj se začal vyrábět masově. Marketing nakonec přizpůsobil chuť spotřebitelům … tedy doplnil značné množství cukru. Ten nápoj s chininem je Tonic.

O léčivých účincích vrby se vědělo už ve starém Egyptě, psal o ní i Hipokrytos. Proti horečce se doporučovalo žvýkat mladé proutky vrby.

Toto vědění z lidového léčitelství zmizelo ve středověku. Vliv na to mohla mít následující pověst: Když byla epidemie chřipky, tak prostý lid “odrbal” vrby ve svém okolí, což se značně nelíbilo králi. Z čeko budeme pléts košíky a nůše, když nebude proutí? Proto odrbávání vrb zakázal pod značným trestem.

Jaká to tehdy byla doba? Přečtěte si Kosmovu kroniku (originál od Kosmi), ať pochopíte, jakou silou a pohrůžkami se šířilo křesťanství. Vše pohanské se potlačovalo nebo dokonce trestalo. Bylinkářství bylo považováno za pohanské a tedy nečisté, zakázané. Vrba se spojila s vodníkem a čarodějnicí — tj. s někým kdo dělá nevysvětlitelné věci a proto musí být zatracen. Musí v tom být nějaká temná čertovina. Proč se spojovat s moudrostí matky přírody, když máme mocného otce boha. Pros o pomoc otce (boha) a zapomeň na matku (přírodu). Jen tak budeš dobrý křesťan 12. století.

Mattiolli - první ilustrovaný herbář z doby Rudolfa II.

Jak tehdy koukali na svět léčivých rostlin?

Při čtení Mattiolliho herbáře narazíte na řádu zajímavostí a postřehů tehdejších lidí.

Očividně už tehdy hledali inspiraci v přírodě. Jen tehdy rozlišovali přes 10 zelených barev a klíčové znamení pro určování rostlin byla i chuť? Je rostlina sladká? Hořká? Co svojí připomíná?

Jedna zásada byla Podobné podobným. Proč je Jitrocel na sečné rány? Protože má tvar ostří meče…

Zdroje

• Venkovský učitel Stone v 17. století v Anglii - Meteor z 25.4,
• Kosmas: Kronika česká