Dokud nenastanou letní vedra, tak nedoceníme tu nádheru stínu a relativního chládku, který dává vzrostlý košatý strom.

Jako poutník na Sardinii

Sardinie vypadá na fotkách docela zelené. Rozhodně to není kamenitá poušť. Rostou zde keře a občas i stromy. Ale pokud navštívíte Sardinii v létě, tak poznáte, jaké vedro tu panuje a jak tu sluníčko pálí. Pojďme si to prožít spolu s poutníkem toulajícím se po Sardinii.

Poutník kráčí po stezce. Všude kolem jsou rozpálené kameny, suchá tráva a nízké trnité keře. Má před sebou ještě 8km, ale sluníčko a vedro ho zmáhá. Vzduch kolem je horký, trnité keře kolem poskytují maximálně polostín, nejsou dostatečně husté, aby zabránili průniku slunečních paprstků. Ty dopadají až na kamenitou zem pod nimi a vytváří mozajku ostrých přechodů světla a stínu. Není kam se před sluncem schovat. Poutníka sužuje únavné vedro, sluníčko ho spaluje ze všech stran, musí se chránit kloboukem a lněným pláštěm. Bez nich by mu kůže zrudla do červena, pokud by dříve před tím nedostal úžeh či úpal.

Po dlouhé cestě konečně doráží do údolí, kde mezi kameny vyvěrá malý pramínek. Kolem něj stojí mohutné stromy. Velikáni, kteří poskytují úplný stín. Pod nimi je příjemně. Poutník si lehá na dřevěnou lavičku a odpočívá. Ve stíhnu velkých stromů už není půda tak vyprahlá, rostou tu byliny a mezi nimi se občas mihne ještěrka. Zvuk cikád z křovin a polostínu řídkých stromů se změnil ve zpěv ptáků.

Přímé slunce nebo život?

Stín vzrostlých stromů poskytuje ochranu všem rostlinám a živočichům, kteří pod nimi žijí. Nebýt stromů, tak by sluneční paprsky sežehly vše živé a rozpálili půdu tak, že by v ní žádné klíčící semínko nepřežilo.

Bujnější život přináší i více opadaného listí. Stín udrží v tomto opadaném listí více vlhkosti, listí rychleji zetleje a přemění se v živiny pro další život. Strom chrání půdu pod sebou i před větrem a vodní erozí, takže zde úrodná část půdy zůstane.

Pokud by tyto velké stromy někdo pokácel, tak přímé a prudké slunce brzy zabije vše ostatní, co pod těmito stromy rostlo. Vysuší půdu a brzy vyschne i ten pramínek, co vyvěral v háji pod vzrostlými stromy.

Stín a lidé

Lidé žijící na Sardinii se za generace, co tu žijí, naučili, jak se slunkem a vedrem vycházet. Vymysleli siestu. Pracují jen ráno a večer a přes oběd odpočívají ve stínu. Bohužel, dnes už na Sardinii roste jen málo velkých listnatých stromů, které by dávaly stín. Místo pod stromy zalézají lidé do svých umělých jeskyní s malými okny, do neživých domečků, které jim také dávají stín a chládek.

Ze zbytků lesů vysoko v horách na Sardinii se staly rezervace. Můžete se projít po turistické stezce několik kilometrů k místum, kde se velké stromy ještě zachovaly. Už jsou vzácné.

Původně byla Sardinie zalesněná, ale už v době bronzové, potřebovali místní obyvatelé hodně dřeva, aby mohli stavět svá obydlí a hlavně tavit kovy, pro výrobu svých nástrojů a zbraní. Sardinie byla na kovy velmi bohatá. To dodnes dokládají tisíce Nuragů, kruhových kamených staveb z doby bronzové. Jsou to takové Sardinské pyramidy, obří kameny naskládané na sebe.

Je těžké na vyprahlé půdě vychovat nový les, úrodná vrstva půdy přes léto vysušená sluníčkem a na jaře spláchnutá dešti či odvátá větrem, je pryč. Není tu žádný velikán, který by opečovával vše živé pod ním. Museli bychom ho vychovávat my lidé, zalévat dokud by dostatečně nevyrostl a nevytvořil si svůj ekosystém. Vody je ale také málo a všechna padne na zemědělství.

Proč je ve stínu stromu příjemněji než pod pergolou?

Strom nefunguje jen jako stínítko před sluncem. V živém stromě probíhá fotosyntéza, strom svými kořeny vytahuje vodu z hloubin země. Ve svých listech na každou molekulu vody posadí balíček tepla, tím přemění vodu ve vodní páru a vypustí ji do oblak. Tím funguje jako přírodní klimatizace. Dokáže vzduch pod sebou ochladit až o jednotky stupňů celsia.

Vodní pára vypuštěná do oblak není ztracená. Postupně se shlukuje, až z ní vznikne mrak. Ten je poponesen větrem, než se zasekne o vrcholky hor a tam se vyprší.

Naši předci

Už naši předci, kteří pracovali celý na polích, věděli jaká je to slast, odpočinout si přes poledne ve stíhnu vzrostlého stromu. Proto se vysazovali lípy na návsích, osamělé stromy uprostřed polí. Lidé si nechodili spolu sednout do klimatizovaných kaváren, ale právě do stínu těchto vzrostlých stromů. Pod nimi to doslova žilo. Tři lípy s božími muky na křižovatkách cest dokazují, jak je stín pro potulné poutníky posvátný. Hostince s předzahrádkou se nejmenují pro nic za nic “Pod kaštany”.

Zeptejte se velkých stromů

Zkuste se zeptat velkých stromů poblíž lidských obydlí, koho pohostili ve svém stínu. Opoví vám, že hrající si děti, školáky učící se na zkoušky, milence, maminky s kočárkem, dospělé, kteří si ve stínu udělají piknik, až po staré babičky a děděčky, kteří si do stínu sednou a spolu se stromem na hlavou pozorují, co se ve světě kolem děje. Ti všichni raději přišli pod velký strom, než pod přístřešek u silnice.

Potřebujeme stín stromů i dnes?

Kdo dnes ocení stín? Dnes v době klimatizace nás to někdy ani nenapadne. Zapomínáme na vzrostlé stromy, místo toho jezdíme v klimatizovaných autech, bydlíme v klimatizovaných domech a máme pocit, že se venku ve vedru mimo klimatizaci ani nedá existovat. Je to jak sebenaplňující proroctví. Pokácíme vzrostlý ořech před domem, aby nám nestínil do oken a pořídíme si klimatizaci.

Vysazovat velké stromy jen kvůli stínu není ekonomické, co z toho? Zabere hodně místa a ve městech jsou pozemky drahé. Navíc než takový strom vychováte, dá to hodně práce, hodně zalévání v letních vedrech, aby mladý strom přežil. A když je strom velký, tak pod ním musíte uklízet opadané listí, prořezávat suché větve, aby náhodou na nikoho nespadly,…

Kéž jsme si vědomi těchto darů

Nesmíme dovolit, abychom přestali vidět tento dar stromů. Abychom si přestali uvědomovat, jakým darem je stín. Zkuste si v létě na hodinu sednout vedle auta na vyasfaltovaném parkovišti před supermarketem a pak to porovnat s posezením pod starou lípou v zámeckém parku. To je ten rozdíl. Naštěstí máme v Čechách takových krásných parků a stromů dost. Zkuste ale odcestovat třeba na Sardinii, abyste poznali, jaká to může být vzácnost, pokud bychom přestali o tyto dary pečovat.