Naše mysl je naprogramována u každého člověka trochu jinak. Naše naprogramování pochází z naší rodiny, ze školy, od kamarádů, z kultury, ve které jsme vyrostli. To, co jsme zažili jako malé děti, se hluboce zapsalo do našich myslí. Věříme, že svět funguje právě tak, jak jsme to zažili my a že lidé se chovají právě tak, jak jsme to zažili my.
Lásku, blízkost, dotek, něhu jsme se naučili od matky. Odvahu, ctižádost, seběvědomí, uznání od otce, jenž je po matce prvním člověkem zastupujícím ostatní lidi na této planetě. To, co se naučíme od nich, pak podvědomně projektujeme do všech ostatních lidí na této planetě.
Naše naprogramování je tak hluboce v nás, že ho bereme jako fakt a ani nás nenapadne přemýšlet, že by svět mohl fungovat jinak. Občas se nám dostane milosti/poznání, že vidíme jiné lidi fungovat podle “jiné reality”. Ale i to se dá nepřijmout a odbít to slovy, že to tak být nemůže a že to ten člověk jen hraje, či že má ve skutečnosti nečisté úmysly…
Člověk se může změnit, ale musí to vědomně chtít. Tak i vy, pokud čtete tento článek, přemýšlíte o možných změnách svého naprogramování, jste udělali první krok ke změně.
Jakou mentalitou, myšlením, hodnotami, emocemi … naplníš svojí mysl. To budeš vidět všude kolem sebe a nabydeš dojmu, že svět je právě takový.
Řekni mi, co vidíš?
Jeden lékař mi říkal příběh: Měl jsem tu architekta, co byl nespokojen se svým životem, trpěl depresivními pocity a stěžoval si na všechny lidi kolem, jak jsou neschopní a jak vše odfláknou. A tak jsem ho vytáhl ven na ulici před ordinaci. Na sluníčko na čerstvý vzduch. Je tam stánek s květinami. Tam jsem mu dal jednoduché cvičení: Popiš mi, co vidíš.
Prohlížel si ten stánek s květinami a říkal: je celý postaven na křivo. Tamhle mají špatný okap, tam jim musí zatýkat. Tady na ty kytky jim moc svítí sluníčko, brzy jim zvadnou. Támhle mají špatně zavřené okénko, v noci se jim tam bude moci někdo snadno vloupat. Je tu rozlitá voda.
A teď ti řeknu, co tady vidím já: O proti zbytku ulice je to taková oáza zeleně a krásy. Dokonce to tu i jinak voní. Ta prodavačka se moc hezky směje. S tou bych si i rád popovídal. Tyhle růže jsou krásné. Mohl bych je koupit ženě a udělat jí tím radost.
No a v tom jakých 5 věcí vidíš ty a jaký 5 věcí vidím já je celý problém toho, jak se cítíš. Ty se snažíš vidět pouze to negativní. Ostatní odmítáš vidět. Já se snažím vidět to pěkné, rozdávat soucit a lásku. To je tvé naprogramování, na kterém bys měl pracovat. Nehledat chyby, ale hledat to dobré, to krásné.
Různé druhy naprogramování
Jak čtu duchovní literaturu, odvážil jsem se s lidmi bavit o niterných pocitech, tak poznávám, kolik lidí jede nevědomně v zajetých kolejích toho, co se naučili ve svém “společenství”. Dokonce mají tendenci se obklopovat podobnými lidmi, co vnímají svět podobně. Obklopují se svojí sociální bublinou a tím si potvrzují, že tak jak vnímají svět, je to správně. Že to tak vnímají i ostatní.
Asi nejlépe, co jsem zatím poznal, má “úrovně vědomí” zpracovné David Hawkins. Pro zjednodušení zde uvedu jen 3 ukázkové úrovně:
<život> na úrovni strachu
Boj o přežití. Jen aby se mi nestalo ještě tohle a tamto. A když už něco mám, tak aby mi to někdo neukradl či nerozbil. Lidem přeci nemohu věřit, řada z nich by mě určitě podvedla, aby z toho těžili jen pro svůj sobecký prospěch.
<život> na úrovni touhy
Už nemusím bojovat o přežití, ale mám mentalitu nedostatku. Pořád potřebuji něco mít, chtít, hromadit, kumulovat. Už jsem milionář, ale pořád je to málo. Potřebuji stále více.
Podmíněné žití. Až toho dosáhnu, tak budu konečně šťastný. Ale zapomínají na to, že si okamžitě stanový další cíl a budou se honit zase za něčím dalším.
Budování ega. Ideálně ještě závisle na vnějším světě. Kdo má víc je lepší. Kdo má větší dům, dražší auto, vyšší pracovní pozici v umělé hierarchii, tak je prostě lepší. Ideálně, aby mi ostatní říkali, jak jsem dobrý.
<život> na úrovni lásky
Znám svoji hodnotu, nepotřebuji aby mi to ostatní říkali. Mám mentalitu hojnosti. Nepotřebuji silou hromadit, protože to ke mě přichází samo. Úspěch, bohatství,… ale není to pro mě důležité. (Hawkins k tomu říká, že musíte přestat toužit po úspěchu a penězích. Musíte nejprve změnit své naprogramování a ono se to samo stane.)
Řada lidí má problém už se slovem láska. Zkrátka nechápou jeho význam. Láska není sex, sexualita, zamilovanost, podmíněnost, připoutanost, katexe,… něco co mám, co mi je dáváno. Greg Scott Peck říká, že láska je vůle a činy vedoucí k duchovnímu růstu (druhých nebo i sebe). Láska je nepodmíněná, všeobjímající.
Slovy se to těžko popisuje, protože slova jsou z levé logické hemisféry, kde láska není. Láska se prožívá srdcem, tělem, pravou nelogickou hemisférou. Mám rád následující 2 přirovnání, co je to láska:
Je to ten pocit, co vás zaplaví, když se díváte na západ slunce. Je to nádherné, všude kolem nás, je toho dost pro všechny,…
Lásku dává ovocný strom. Má své plody a ty nepodmíněně rozdává. Neřeší, zda jablko sní zločinec nebo někdo kdo si to zaslouží. Rozdává všem.
Knihy o lidském naprogramování
Knihy o lidském naprogramování které mi nejvíce daly:
- Anthony de Mello: Cesta k lásce
- Scott Peck: Nevyšlapanou cestou
- Tantra učení, pro mě John Hawken: The path of transformation
- Budhistické učení
- David R. Hawkins: Power vs Force, Letting Go
Poznámka: Některé z nich jsem zkoušel číst, když jsen ještě nebyl připraven je pochopit. Nebavili mě, nedočelt jsem je. Když jsem se k nim ale po letech vrátil, tak jsem úplně fascinován tím, co se v nich píše.