Princip synchronizace
Věda nás učí, rozdělme složitý problém/svět na malé části a studujme tyto části odděleně. Základní problém si tím zjednodušíme na dřeň a snáze pochopíme principy, na kterých to funguje. V reálném světě ale tato dekompozice nefunguje, ba naopak vede zavádějícím závěrům, protože všechny části reálného světa se vzájemně ovlivňují. (Jevy nejsou nezávislé.)
Podívejme se například na kyvadlové hodiny - je to něco velmi dobře prozkoumaného. Kyvadlové hodiny jsou relativně přesné a chyba měření času, které se dopustí, je maximálně desítky vteřin za den. Co se ale stane,když pověsíme 2 kyvadlové hodiny vedle sebe? Začnou se ovlivňovat a synchronizovat, sladí se na stejný pohyb kyvadla.
Kyvadlové hodiny díky jejich přesnosti využívali již holandští námořníci pro určování přesného času a díky tomu i určování přesné polohy. Christian Huygens udělal experiment, odstínil pohyby lodě a umístil kyvadlové hodiny do těžké bedny visící na laně a pro minimalizaci chyby umístil 2 hodiny vedle sebe. Co se ale nestalo, i když na počátku rozkýval každé kyvalo jinak, za nějakou chvíli se kyvadla sladili a jeli synchroně. Jak je to možné? Způsobila to právě vazba přes bednu, ve které jsou oboje hodiny zavěšené. Mrkněte na následující video pro vizuální vysvětlení:
Je zajímavé, že vazba / vzájemné ovlivňování se funguje nejen u hodin. Princip synchronizace je rozšířen všude kolem nás - jak mrze voda? Po částech a nebo se všechny chaoticky kmitající molekuly sychnronizují a zmrznou na ráz? Proč se měsíc otáčí kolem své osy stejně rychle, jako obíhá kolem země? Proč vojáci nemohou pochodovat i přes most a musí zvolnit krok? Proč londýnský Milenium bridge nachytal i experty na stavbu mostů a rozkýval se?
Všimli jste si, že když jdete vedle druhého člověka a povídáte si, že dokonale sladíte svůj krok? Efekt na London Milenium bridge byl podobný. Podle vědecky propočítaného a navíc na počítači nasimulovaného pohybu lidí nemělo docházet k příliš velkým pohybům mostu do stran. Ovšem výpočty, ani simulace nepočítali s tím, že v určitý moment začnou být výkyvy mostu do stran citelné i pro člověka a ten se začne synchronizovat na tuto frekvenci. Tím výrazně podpoří vazbu a most se až nepříjemně rozhoupe do stran.
Synchronizace na úrovni mysli
Hawkins jde v tomto mnohem dále. Ze své psychoterapeutické praxe má vysledováno, že něco podobného funguje i na úrovni energie a myšlenek. Pokud máte nízkou energii, tak se snadno se naladíte na okolní prostředí, ale i naopak. Pokud vnitřně “kmitáte” na dostatečně vysoké energii, tak můžete na svojí frequenci naladit své okolí.
Receptory v našem těle a mysli přirovnává k železným pilinám a “úroveň vědomí” každé osobnosti k silnému magnetu. Když se potkáte s osobností jako je Dalajlama, Matka Tereza, Ježíš, … tak vám nemusí nikdo nic vysvětlovat, vaše “železné piliny” se zorientují ve směru tohoto magnetu (synchronizují se s ním) a vy jste z toho člověka pocitově úplně paf, úplně ohromeni. I když odejte, tak ten pocit ve vás zůstává, protože vaše “železné piliny” jsou s jeho energii/myšlenkami synchronizovány.
Tohle je jen příklad ovlivňování se na úrovni vědomí, na úrovni lidských myslí. Synchronizace slabších energiií na tu silnější.
Poznámka pro fyziky: Slovo “energie” v tomto textu i ve východních naukách jiný význam než to, co vyjadřujete v Joulech, tj. jiný než síla působíci po dráze, jiný, než hmotnost přenásobená c^2. Energie je ve smyslu či, chi, životní energie … je něco, co každý vnímavý člověk umí vnímat a měřit svým tělem.
Úrovně vědomí
Pokud se ale lidi mohou takhle “naladit” na některé jedince, tak jak se určuje, kdo se na koho naladí?
Stejnou otázku si před lety kladl i Hawkins a začal ji vědecky zkoumat. Za desítky let to zpracoval na 30tis lidech a došel něčemu, co pojmenoval “map of consciousness”, mapa úrovní vědomí.
Nejslabší energii má ten, kdo žije v strachu, v pocitu viny … zkrátka v negativních myšlenkách. Kdo je vyrovnaný a přijal sám sebe je neutrální. Silné energie mají jedinci, kteří “kmitají” na frekvencích radosti, lásky. Nejsilnější energii mají lidí, kteří jsou osvícení.
Ještě jednou pro matematiky, co že je “úroveň vědomí”? Je to míra jak moc se ostatní začnou synchronizovat na vaši “energii”, na vaše “vědomí”, myšlenky, … na to, co z vás vyzařuje.
Jak mohu dosáhnout nejvyšší úrovně vědomí? Tj. abych nemusel říci ani slovo a všichni, kdo budou kolem mne okamžitě ucítí (přes své tělo), že jsem na vysoké úrovni vědomí? Není to žádná novinka, je to stejné jako když chcete dosáhnout osvícení a nebo aby vám narostla svatozář. K tomu ani nemůže existovat recept popsaný pouze levnou hemisférou (logicky, vědecky,…), protože je k tomu potřeba i vaše druhá polovina vycházející více z chaosu, z pravé hemisféry, z něčeho nedeterministického, “logicky” nepopsatelného. Přitom z něčeho, co jsou lidi schopni cítit (dokud je nezkazila společnost a nevtloukla jim do hlavy, že co není vědecky popsatelné, neexistuje … ano, vědecky osvícení neexistuje).
Synchronizace z vaší mysli do okolního světa
Je tu něco, co Hawkins popisuje jako “attractors”, tj. to co k sobě přitahujeme. Zkusím vám popsat, jak to chápu a pokud časem zjistít, že to Hawkins myslel jinak, tak se opravím.
Heisenberg přišel s tím, že nemůžete najednou znát, kde přesně částice je a jakou má rychlost. Jakmile znáte jedno, zvýší se nejistota druhého. Kvantová mechanika říká, že elementární částice jsou v superpozici různých stavů. S určitou pravděpodobností jsou tady, s určitou pravděpodobností kousek vedle, s určitou pravděpodobností ještě jinde. Přestala popisovat částice jako částice a začala je popisovat vlnovou funkcí - pro každý bod v prostoru vyjadřuje pravděpodobnost, že je částice zrovna tam.
Možná se vám to zdá divné, ale běžně říkáme poločas rozpadu radioaktivního atomu. Nevíme, jestli už se atom rozpadl a nebo ještě ne. S určitou pravděpodobností ano, s určitou pravděpodobností ještě ne. Vede to k myšlenkovým paradoxům jako je paradox Heisenbergovi kočky. Zavřete živou kočku do černé bedny a přidáte mechanismus, který měří, zda se radioaktivní atom rozpadl nebo ještě ne. Pokud ano, tak otevře ampuly s jedem, který kočku otráví. V jakém stavu je atom? Rozpadl se nebo ještě ne? V jakém stavu je kočka? Je živá nebo mrtvá? Dokud se do bedýnky nepodíváme, tak je s určitou pravděpodností živá a zároveň s určitou pravděpodobností mrtvá. Není to rozhodnuté. Kočka je v superpozici obou stavů. Jakmile se ale do bedýnky podíváme, provedeme měření, tak zjistíme stav. Tím jsme ale ovlivnili experiment a pravděpodobnosti zkolabovali pouze do 1 stavu.
Attractor je něco podobného. Celou dobu to tady s námi je, jen je to “nerozbalené”. Je to s určitou pravděpodobností nějak a s určitou pravděpodoností opačně. Jakmile ale svou pozorností, myšlením, činností začneme danou věc “rozbalovat”, začneme ovlivňovat experiment, tak daná věc zkolabuje do jednoho nebo druhé stavu.
Hawkins tvrdí, že je to právě naše myšlení, které určuje, zda se daná věc rozbalí jako něco nebo pravý opak něčeho. Dokonce tvrdí, že to platí i u kausalitě (zákonu příčiny a následku). Nerozbalené ABC se může realizovat jako A je příčinou toho, že B a B je příčinou toho, že C. Ale také se to může realizovat opačně. Nejprve se realizuje C a to může být příčinou toho, že B a A. V Hawkinsových knížkách najdete hezké příklady, kdy se kauzalita obrací podle různých úrovní vědomí.
Není to nic nového pod sluncem. Churchill říkal o síle myšlení: Pokud věříte, že něco určitě stane, nebo naopak, že to nikdy nestane, tak bohužel v obou případech máte pravdu.
V bibli stojí, že na začátku byl smysl (někdy překládaný jako “slovo”, protože hebrejsky se to řekne stejně). A teprve když jsme měli smysl a následně představu, tak to předcházelo stavu, kdy se to začalo zhmotňovat (realizovat) v určité podobě.
Teď je jen na vás, jak se k tomu postavíte. Vědecky to není prokázané. Neumíme to změřit a zopakovat. To ale neznamená, že to není pravda. Není to ani vyvrácené. Buď můžete strčit hlavu do písku a říkat, že to, co narušuje názory vašeho ega budete ignorovat a nebo si s tím zkusíte experimentovat.
Efekt mávnutí motýlího křídla (butterfly efekt)
Hawkins se často odkazuje i na Lorenze a jeho butterfly efekt. Všichni si vtipně myslíme, že to znamená, že podle toho, zda si v Amazonském pralese motýl mávne křídlem tak a nebo jinak, ovlivní počasí v Evrope a rozhodne zda zde bude hezky a nebo pršet. To je v takto zjednodušené podobně blbost.
Podstata efektu motýlího křídla je v tom, že při simulacích stačí drobná odchylka v počátečních podmínách a celá simulace může dojít k úplně jiným závěrům. Například při předpovědi počasí můžete dosahovat spolehlivých předpovědí (ikdyž připustíte drobnou chyby v měření počátečních podmínek, tak simulace dojde ke stejným závěrům), jindy ale dosáhnete drobnou změnou počátečních podmínek (drobnou nepřesností měření) úplně odlišných závěrů. Tedy například že na 50% bude svítit sluníčko a nespadne ani kapka a že na 50% bude pršet jako z konve.
Tím slavným motýlem není ten motýl s barevnými křídli z Amazonie, ale stopa grafu/bodu v simulaci v 3D prostoru, který kreslí tvar podobný motýlu, tj. 2 klubíčka čar v různých rovinnách. Občas bod přestane kreslit jedno klubíčko, jedno křídlo a přeskočí do druhé roviny a kreslí druhé křídlo, po nějaké době přeskočí zase zpátky a takto pořád dokola.
Více o butterfly efektu dozvíte na následujícím videu:
Hawkins tím naznačuje, že stačí drobnoučká změna ve vašem myšlení, chování, nevědomí a může to vést k diametrálně odlišným stavům, kam se v životě dostanete a kým budete.
Poznávání principů života a kritická akce
Podívejme se na mechanické hodiny, konkrétně na soukolí malého a velkého ozubeného kolečka. Máte vysledováno, že s hodinová ručička je napojena na velké ozubené kolečko. Když bude chtít posunout čas a budete chtít točit velkým kolečkem, tak se jen nadřete, ale čas na hodinách neposunete. Naopak když budete točit malým kolečkem, tak to půjde velmi snadno,…
Je důležité pozorovat životní vzory/principy abyste poznali, kdy se snažíte hýbat velkým kolečkem, vynakládáte obrovské usilí a ono to nejde (řada lidí se snaží o to více, někteří vydrží celý život, jiní to vzdají a už ani nehledají jak to udělat). A naopak, když objevíte malé ozubené kolečko, kterým se hýbe snadno. Tak vysledujte, co dělá a případně se to nebojte zopakovat. Když ve svém životě naleznete ta kolečka, kterými se hýbe naprosto lehce a snadno, tak můžete celý mechanismus posunout tam, kam potřebujete.
Hawkins říká, že jsou v životě malé, ale kritické akce, které když děláme, tak to může obrovsky ovlinit náš život. Takové akce se dělají neuvěřitelně lehce. Jen je potřeba dělat ty správné akce. Přirovnává to k plavbě na lodi. Malá změna kurzu vás za několik dní dostane stovky kilometrů daleko od místa, kam byste dopluli v původním kurzu.