Sexualita je plná očekávání a předsudků. Jak se co dělá a jak by co mělo být. To ale úplně zabijí “posvátnou” sexualitu. Spontání vnímání toho, co je. A ne vymýšlení hlavou. Je to o uvolnění se, dovolit si splynout s partnerkou, partnerem, s vesmírem kolem nás. A ne striktní se držení iluzorní představy v naší hlavě.

Slovo “sex” pochází z latinského ”secare”, tedy oříznout se, oddělit se. Pohlaví (sexus) je to, co odděluje muže od žen. Mít spolu sex tedy vyjadřuje mít spolu odlišování se, oddělování se. Je to úplně proti východním tradicím, kde je milování se o spojování se, splynutí.

Už i jak o tom mluvíme, vyjadřuje co je za těmi slovy na pozadí.

Pokud s někým chceme mít sex, tak jak když se chceme odstřihnout od prožívané reality. Jak když se tím chceme dostat jinam. Utéci do jiných zážitků.

Na proti tomu milování se je o tom rozšířit vnitřní klid, vnitřní lásku až za hranice sebe a naopak poznat, co vyzařuje z toho druhého.

Co je to posvátná sexualita?

Jsme uvolnění, citliví … jak k sobě, tak tomu druhému. Vnímáme jeden druhého. Hranice našich těl se rozostří a vnímáme společnou energii našeho spojení. Jako bychom ztráceli vlastní identitu a napojujeme se na něco většího. Spojujeme se s něčím vyšším a to je ta sexuální magie.

Osho: Moderní muž s moderní ženou se často milují jako 2 nezávislé bytosti. Jen minimum z nich v tom nachází spirituální zážitky. Osho to nazývá vzájemnou masturbací ve dvou.

Sexualita a spiritualita nejde oddělit.

Mentální i fyzické zdraví závistí na tom, zda žijeme v souladu s archetypy v nás či zda s nimi vnitřně válčíme. Abychom byly úplní, potřebujeme jak mužskou, tak i ženskou stránku své bytosti. Milování je jedna z nejkratších cest, jak se dostat k integraci obou pohlaví ve své psyche.

Historie a sexualita

Jak se měnila sexualita v průběhu času? Jak se lišilo vnímání sexuality u jednotlivích civilizací?

Pohanství, neolit

Uctívání kultu matky, kultu žen. Vše na zemi pochází od matky. Jen matka dává život. Vše na světě se rodí přes ženské pohlaví. Ženy byly oslavovány, protože zajišťovali přežití rodu. Ženy stělesňovali plodnost - plodnost vlastního rodu, ale ve své odbobě i plodnost mezi zvířaty a rostlinami. Uctívání žen bylo spojeno s úctou k plodnosti na zemi.

S příchodem zemědělství, majetnictví a moci v naší kultuře, se z žen začal stávat majetek. Jako někdo mohl vlastnit otroky či mít poddané, tak mohl mít kolik žen chtěl a kterou ženu chtěl. Ženy se staly prostředkem, jak si zajistit dostatek potomků a dostatek pracovní síly. Už tu nebyla úcta k plodnosti, ale touha po majetku. S tím přišla první temná etapa ženskosti. Začal vládnout mužský duch podmaňující si vše kolem.

Řecko, Egypt, Mezopotámie

V těchto civilizacích existovaly chrámy lásky ve kterých docházelo k Hieros Gamos - posvátnému spojení muže a ženy. Žena kněžka byla ztělesněním bohyně. Mohla se identifikovat s bohyní. Prožívala to, co prožívá bohyně. Muž, co přinesl dostatek darů, se mohl pomilovat s bohyní.

Pozor, aby nedošlo k nepochopení. Byl velký rozdíl mezi kněžkou lásky a děvkou. Kněžka lásky byla ztělesněním bohyně a tu jste si proti sobě nechtěli rozhněvat. Tehdy ještě panoval velký respekt k bohům. Na proti tomu děvky byly většinou otrokyně a k těm jste si mohli dovolit kde co.

Chrámy lásky byly v řadě starověkých civilizací. V Indii, Egyptě, Mezopotámii a dalších. Bylo ctí rodiny poslat dceru, kterou jste nezvládli uživit, do chrámu, kde se stala kněžkou lásky. V některých částech Indie se měla každá žena alespoň jednou za život nechat zasvětit do tajů lásky, měla alespoň jednou za život projít rituálem v chrámu lásky.

V těchto civilizacích bylo očividné spojení milování se a spirituality. Procítění boží lásky přes lásku mezi mužem a ženou.

Milostná sumerská lyrika k bohyni Ištar:

Ve starověkých civilizacích existovali i různé kulty s odlišným vztahem ke slasti a sexualitě.

• Dionýsovské kulty. Užívání si všech možných slastí. Víno, ženy, zpěv,…

• Mykény. Mykos jsou houby. Je tedy možné, že se na těchto bujarých oslavách nejen pilo víno, ale všichni byly i dostatečně oblouzněni pomocí houbiček.

Mýnotaurus symbolizuje mužskou podstatu. Rohatého boha. Slavnost zřejmě obětovala krásné dívky místním kněžím aby s nimi obcovali a už nikdy nenalezli cestu ven z jejich chrámu. Ztratili se.

Na druhou stranu v občanské společnosti starého Řecka byly ženy lidmi druhé kategorie. Například nemohli volit. I proto se někteří Řekové (a později Římané) chtěli mazlit jako rovný s rovným a tak se rozšířila homosexualita. Či spíše mix sexuálních zkušeností jak s muži, tak se ženami.

Exkurze do řeckých vztahů mezi mužem a ženou je například Ovidius: Umění milovat. Nebo staré řecké báje a pověsti: Eros a Psyche, žárlivá Hera,… Oidipus,…

Křesťanství

Zaměřuje se pouze na spirituální část lásky. Odstřihuje se od tělesnosti. Tedy i od tělesných prožitků lásky. Z milování se dělá jen nutnost pro rozmnožování se, přibaluje k tomu pocity studu, viny,… (Možná to pochází z Judaismu, který je dalo více partiarchální. V Judaismu by se měl muž po pohlavním styku rituálně očistit, aby nebyl před bohem nečistý).

Přes sexualitu bychom mohli odhalit boha či bohyni v nás, a to je to nejhorší, co by si křesťanská církev mohla přát. Potřebovala z nás mít poslušné ovečky žijící ve strachu z božího trestu.

PS: Ranné křesťanské směry z prvních stoletích po kristu ale vnímali sexualitu jinak. Některé považovali i Máří Magdalénu za učednici Krista. Někteří nepřestali slavit i ženské aspekty. Takto se do Jižní Francie dostali Maničínci a Albigínci, kteří uctívali i Máří Magdalenu. Bylo to jejich trubadůři, kdo ve vyprávěných příbězích dal za vznik rytířským ctnostem jejichž součástí byla úcta vůči ženám.

Ač jsou hlavní křesťanské proudy proti tělesné sexualitě, součástí Starého zákona je Šalamounova “Píseň písní”. Milostná lyrika oslavující i milostný akt.

Tantra

Tantra je o splétání různých pramenů poznání dohromady.

Muž je stabilní, muž je vědomí. Žena je divoká, žena je energie.

Kundalini energie mezi nebem a zemí. Mezi první a sedmou čakrou.

Milování se je jako vůz, který nás doveze k blaženosti vyšších sfér. V tantrických rituálech není cílem orgasmus, ale dostat se do vyšších sfér.

Muž je jako bůh, ztělesňuje mužský kosmický princip a je označen jako Shiva. Žena je bohyně, ztělesňuje ženský kosmický princip a nazýváme jí Shakti. Když se Shiva a Shakti spolu milují, tak jak když spolu tančí. Je to to obdoba harmonie Jinu a Jangu. Uvolníte se a necháte přes své tělo projevit boha a bohyni.

… stejně jako všechny filosofie, i Tantra má několik proudů.

• left-hand path: Bere vše doslova a materialisticky. Prolamuje tabu a upouští od morálních (duchovních) zásad.

Spojování muže a ženy vnímá hlavně tělesně, prožitkově a sexuálně (tato Tantra je rozšířená hlavně na západě)

• right-hand path: spojuje spíše vnitřního muže a ženu, spojuje duchovně. Cestou k tomu je fyzické milování se.

I v tantře je to o osobní zkušenosti, hledání, pozorovnání … než naslouchání druhým jak by co mělo být.

Ovládnutí toho, zda vyvrcholím či se udržím je důkazem schopnosti zkrotit své pudy, svou touhu. Ty jsou velmi často silnější než naše vůle.

Poznámka k ovládání svého vyvrchodlení: Pozor ale na pocity viny a výčitky, že jsem něco nezvádnul. To by nás mohlo úplně uzavřít v prožívání a citlivosti těla. Když se odříznu od těla, tak také nevyvrcholím. Mrtvola nevyvrcholí. I v tantře je důležité, jaký filosofický směr a jakého učitele si vyberete. I správný směr po nesprávné cestě vás může dostat do pekel.

Stejně tak pozor: jsou guruové, kteří vám slibují hory doly a krásné záměry, ale reálně jim jde hlavně o jejich ego či o tom se pomilovat se spoustou žen.

Taoismus

V Číně měli knihy o milování mnohem dříve než v Indii sepsali Kama sútru (učení o touze). Čínský žlutý císař se těšil zdraví a dlouhému životu právě i díky milostným hrátkám ve svém harému. Taoismus hodně dbá na neuvolnění semene. Podle taoismu tím muž ztrácí svou energii, příliš mnoho ztracené energie by ho mohlo oslabit.

V kontextu žlutého císaře: měl harém a v něm přes 1200 žen. Pokud se chtěl těšit slasti a udržet si vitální energii, tak mu ani nic jiného, než udržet semeno, nezbývalo.

Nic není ani dobře, ani špatně, ani hodně ani málo. Vše je o harmonii. Jin & Jang.

Sexuální energie se přeměňuje v kreativní, tvůrčí. Bez ní by nebylo básníků, hudebníků, filosofů,…

Moderní křesťanství

Přestává být puritánské. Proč bychom měli boha držet ve svatyních a nepouštět ho do ložnice? Bůh miluje ložnice. Proč by jinak stvořil aktivity které děláme v ložnicích? Když se milujeme, tak oslavujeme to, co bůh stvořil. Sexualita je součást naší touhy po naplnění. Eros pohání lásku obecně a to i lásku k bohu. Po krásném milování radostně záříme. Je z nás cítit, že milujeme a jsme milování.

Moderní doba? Jak to máme dnes?

Naše nové náboženství (o kterém tvrdíme, že není, že nemáme žádné náboženství), uznává racionalitu, vědecké ideologie, technokracii, komerční manipulace a konzum. Boha, duši a i posvátno potlačujeme. Naučili jsme se vše popisovat technicky, mechanicky … a vlastně bez jiskry, bez života. Přestali jsme vidět mystéria, krásu, drobné zázraky kolem nás.

Probíha přesun sexuality více do materiálna a virtuálna. Doba diktuje snažení se, aktivitu, úspěch, výkon, marketing (aneb přetvařování se, že je něco skvělé, ikdyž to tak není), upřednostňování vysoké pracovní pozice (nálepky) před tím, kdo jsme. Sex je pro nás něčím mechanickým, biologickou nutností, pozůstatkem zvířecích pudů. Také je mocenským symbolem.

Jsme čím dál méně schopni cítit a prožívat spirituálně, nechceme se stávat více citlivý k sobě, natož k druhým. Naopak chceme více různých sexuálních zážitků. Střídat více partnerů, zkoušet více pomůcek a podivných praktik, …, či dokonce odstříháváme většinu svého těla a milujeme se jen s vizuálním podrážděním z obrazkovky. To je odraz dnešní doby, který můžeme porovnat s historickým kontextem předchozích století.

Čím méně cítíme, tím více to doháníme množstvím a roztodivnostmi. Nedostatek citlivosti někdy kompenzujeme větší silou, sadomasochistickými praktikami. Muže a ženu vnímáme jako šukací stroj. Hledáme něco, co by nás konečně naplnilo, ale bez citlivosti to nikdy neprocítíme a tedy ani nenajdeme. Naopak, pokud to přeženeme s množstvím takového (vlastně neuspokojivého) sexu, můžeme dojít k úzkosti, impotenci a sexuálnímu vyhoření. Roztočíme spirálu sexuální zavislosti, touze po naplnění, která se v této formě ale ani nemůže dostavit.

Když jsem byl malý, tak jsme se smáli scifi filmům z budoucnosti, kde sexualita probíhala pouze virtuálně. Dnes se z toho bohužel stala běžná záležitost řady mužů. Vystačí si s obrazovkou, případně s pomůckami, které je dráždí v určitých partiích těla. Zaměřili jsme se pouze na stimulaci endorfinů a zapomněli na vše ostatní. Tím jsme ale odstřihli prožitky těla, pocity lásky, sladké naplnění těla i ducha láskou a radostí. Bez těla nelze cítit, že jsme milování. Že svět kolem nás je milující, plný lásky. Bez těla jsme jen v myšlenkách a jen si můžeme myslet, že jsme milováni. Ale necítíme to, neprožíváme to. Jak rychle myšlenka přijde, tak rychle může i odejít.

Pocity, které dnešní sexualita přínáší, je spíše stud, pocit že nejsem dost dobrý, že za moc nestojím, pocit viny před druhým, že jsem nebyl dost dobrý. Že mé tělo není dost dobré, dost krásné, dost … <doplň co tam naskočí tobě>. Pocity, že je partner se mnou jen kvůli sexu, ale jinak mu na mě vlastně ani moc nezáleží.

Osobní poznámka k LGBT: Dle některých lékařů jde hlavně o psychickou poruchu osobnosti. Měla by se léčit psychicky a ne tím, že si zmrzačíme tělo předěláním na jiné pohlaví. Je to jako když se někdo cítí, že by měl mít 3 prsa, tak by mu lékaři měli voperovat třetí. Ovšem doba není nakloňěna tomu to veřejně říkat.

Tělo a mysl

Bio-spiritualita. Lze prožívat spiritualitu bez těla? Někteří mystici jsou přesvědčeni, že to nelze. Mysl žije ve spirituálním světě. Naše tělo je náš příjímač z materialistického světa a zároveň nám umožňuje ovlivňovat ten materialistický svět. Proto se některé duchovní bytosti, jako jsou Bodysatvy, musí znovu vtělit do lidského těla, aby nám mohli na našem světě předat své poselství. Samotná mysl by zůstala izolovaná ve své virtuální realitě. Ale přes tělo se může propojit s myslemi ostatních, s myslí/duchem země a celého vesmíru.

Zůstávat jen ve své mysli přináší pasti. Pasti, že zůstaneme každý ve své virtuální realitě, že budeme žít v iluzi. Mysl nemá nástroj, jak poznat, zda máme pravdu my a nebo druzí. Může si to rozhodnout tak i tak a obojímu uvěříme. Pouze přes srdce, přes nacítění se do těla, přes spojení s ostatními jsme schopni poznat, co je reálné a co je jen naše iluze.

Světská sexualita nás také může pohltit do své iluze, ikdyž krásné. Na chvíli zažijeme tento pocit uspokojení, uvolnění,… Ale pak to skončí a jsme zase zpátky, kde jsme byli. A znovu budeme toužit po tom to zase zažít.

Posvátná sexualita nám může přinést mystické zážitky a propojit nás s celým vesmírem. Splynou v nás všechny protiklady, muž a žena, bílá a tmavá, dobro a zlo, splyneme s celým vesmírem. Se vším co zde je. Se vším bude v lásce, v souznění,… Cítíme celistvost. Jsou to tak silné zážitky volnosti a lásky - k partnerce, k přírodě, Zemi, vesmíru. Že nás to úplně změní. Už nikdy nebudeme stejní jako dříve. Část toho zážitku, té lásky, toho uvolnění, už navždy zůstane v nás.

Celiství, anglicky “whole”, dalo vzniknout i slovu svatý, “holy”.

Posvátná cesta není vůbec přes výkon či snažení se. Je naopak přes uvolnění, vnímání sebe i druhého, přes hravost, přes jemnost, která umožní větší citlivost…

Lidské psychologické poznání

Od doby kamenné byla sexualita spojována s něčím větším než jsme my sami. Byla spojována s bohem a bohyní. Všechno živé na světě mělo svojí duši a také životní energii, ať už jí lidé nazývali jakkoliv - mana, čchi, orende, prana,… Tato energie vycházela právě z toho, že máme duši. Latinsky se duše řekne “anima”. V psychologii se s animou spojuje všechno naše nutkání, které je pudové, odvěké, živočišné,…

S příchodem psychoanalýzi zavedl Freud pojem “libido”, kterým označoval pouze touhu po sexu. Rozlišoval libido k objektu (k druhému či substitutu druhého) a libido k sobě (egoistické narcistní čistě pro své uspokojení). Když se podle něj libido nepodaří transformovat do potěšení, stane se z něj úzkost. Ta se při opakové zkušenosti může rozvinout až v psychózu a neurózu (například jako potlačení sexuality). Libido podle Freuda protéká celým tělem jako kapalina v potrubí, ale nedokázal to nikdy lépe popsat.

Až jeho žák Wilhelm Reich se přes zkušenosti z terapií, přes práci s tělem dostal k hlubším poznatkům. Lépe rozpracoval poznatky kolem libida, kolem orgasmických prožitků. Podle Reicha je to psychycká energie, která proudí naším tělem. Pokud je v někté části těla zablokovaná, neproudí, tak v dané části těla vzniká “armor/pancíř”, zatuhlá část svalů, která může blokovat proudění energie a tedy i prožitek orgasmu. Podle Reicha je orgasmus celotělový prožitek každé buňky našeho těla. Abychom to tak procítili, musí být celé tělo uvolněné. Nesmíme proudění energii nikde blokovat. Uvolněné celé tělo, proudící energie nás pak může přenést do vyšších sfér, do transcendentního propojení s celým vesmírem. Reich tuto bio-energi nazýval orgonovou energií (orgon odvozeno od slov organismus a orgasmus).

Tím se Reich po nezávislé cestě dostal k tomu, co učí tantra a taoismus už od starověku. Není důležitý orgasmus na úrovni pohlaví, ale to, co je až za ním.

Podobně, jako nás může fyzicky blokovat tělesný “pancíř”, blokované prožívání určité emoce na našem těle. Tak nás může blokovat i popírání některých pocitů: strach, smutek, zlost, vztech, frustrace, chtíč, žárlivost,… Dokud si je nepřipustíme, nebudeme s nimi v kontaktu a energie nebude skrz nás plně proudit, nedostaneme se do dalšího patra vyšších sfér.

Někteří psychiatři mluví o psychokosmické energii. Když se k ní dostaneme přes sexualitu, meditace, vizualizace, kontrolované dýchání, … zkrátka když si uvědomíme, že tu něco takového je a že s tím můžeme pracovat. Tak můžeme tuto psychokosmickou energii dále zušlechťovat. Poznáme, jak jsme s ostatními propojení, ikdyž se nevidíme, neslyšíme, nedotýkáme se … Rozvojem těchto schopností se můžeme dostat až k jasnovidectví či jasnoslyšení. S nárůstem racionality jsme tyto schopnosti postupně ztráceli, až jsme je v jeden moment i popřeli. Říkáme, že neexistují.

Však jak píše Osho. Párů, které jsou schopni se ve svém milování dostat až k propojení na několika úrovních čaker je jeden z tisíců. Na úrovni všech čaker jeden z miliónů. Není to tedy něco, co by masově prožíval každý druhý a je tedy snadné to popřít.

Gregory Peck píše, že zamilovanost na začátku vztahu nás dovede k pomilování se. To nám dá ochutnat zážitky, kdy překonáme hranice svého ega (překonáme hranice svých představ o sobě a o světě, a místo toho cítíme sebe, druhé, okolí, poznáváme co je a ne co jsme si vymysleli). Je to ochutnávka a motivace, abychom rozvíjeli partnerský vztah a dostali se tak ke skutečné lásce. Protože díky lásce duchovně rovijíme sebe i druhé. Podle Pecka nám sexualita jen pomůže překonat hranice svého ega, ale teprve přes skutečnou lásku vede cesta k osvícení, do nirvány. (Doporučuji si přečíst jeho knížku Nevyšlapanou cestou, pro vyjasnění si, co je to láska a co jsou jen falešná slova, obliba, katexe, přípoutání se …)

Přirovnává orgasmus k vrcholu, který dosáhneme, ale pak zase klesneme dolů do údolí. Taky popisuje stav, kdy přes lásku dosáhneme náhorní plošiny. Dostaneme se nahoru a v tomto stavu setrváme na dlouhou dobu.

Jung propojil psychologii a mytologii. Přišel s pojmem kolektivní nevědomí, ve kterém hrají velkou roli archetypy. Jsou to mocné symboly jako bůh, nebe, peklo, hrdina, moudrá osoba (stařec, poustevník či čarodějnice). Archetypy obsahují moudra, znalosti a životní zkušenosti našich dávných předků. Potkáváme je ve snech, v nevědomých pohnutkách, stejně jako v mýtech a pohádkách po celém světě.

Postavy archetypů či postavy různých bohů (například z řecké mytologoie) zosobňují různé části naší vlastní psychiky, různé vnitřní osobnosti, hlasy v naší hlavě. Pokud jim dáme prostor, tak se ztělesní a promluví. Prostor dostanou například v různých obřadech či rituálech. Díky nim máme možnost se více poznat, poznat kým vším jsme. A přijmout kým vším jsme, protože jen tak nás tyto části naší psychiky nebudou manipulovat z nevědomí, ale budeme s nimi promlouvat přímo v našem vědomí.

Proč se milujeme?

Chceme dosáhnout blaženosti (ananda). Na západě chceme přes posvátný sex dosánout sebe naplnění. Nejčastěji jsme ale jen požitkáři, co chtějí prožívat slast. Na východě je to spíše sebe transcendence (spojení se s něčím větším než jsme my sami, s vesmírem).

Můžeme se dostat na vyšší úroveň vědomí, začít vidět a vnímat svět jinak, bez klapek na očích. Můžeme se stát téměř osvícenou bytostí, ze které vyzařuje klid, pohoda, láska, soucit,… Můžeme být pobodnou bytostí jako byl Budha, Kristus, Mohamad, Osho,…

Jsou to právě rituály, které nám pomáhají si udržet kontakt s posvátným, se svojí spiritualitou. Rituálem mohou to být i obyčejné věci, jako že když se večer doma potkám se svojí ženou, tak že se obejmeme a políbíme. Nebo, že se každou noc přitulím ke své ženě a ona se přitulí ke mě. To mi pomáhá naladit své tělo na vibrace lásky. A když takto ladíme svá těla v posteli 8 hod denně, tak to se pak dějí změny. Máme 8 hod procítěný prožitek lásky, takže nás pak během dne žádná drobnost nerozhodí.

Zdroje:

• Feurstein: Sacred Sexuality
• Osho: O vztazích
• Gregory Peck: Nevyšlapanou cestou