Vladimír řadu let pomáhal lidem s rakovinou či jinou smrtelnou chorobou. Některým pomohl se vyléčit, někteří se bránili životním změnám a nevyléčili se. Provázení lidí v takto zdrcujících životních stavech mu pomohlo pochopit fungování a prožívání nás lidských bytostí.
Kniha obsahuje několik příběhů Kafkových klientů a také jeho osobní zpověď. Pokud vám nebo někomu blízkému oznámili špatnou zprávu, že má rakovinu, tak doporučuji přečíst tuto knihu. Já sám jsem ji daroval tchánovi na sklonku jeho života, ale při tom jsem se do ní také začetl a zaujala mě.
Dnešní svět
Nesmíš být sám sebou. Nestále pracuj a aktivně si užívej. Neustále při tom zapojuj hlavu, mysli. A hlavně nebuď duchovně sám se sebou, s pocity těla, s hlasy své duše.
Ze vší tý aktivity, práce, aktivního odpočinku jsme po čase na smrt unaveni. A to vše, protože nemáme ani trochu volného času na radost a lásku.
Potlačování duše výchovou — viz jak o tom píše Alice Miller.
Význam existence dualit je v tom, abychom je propojili. Rozum x cit. Vnější x vnitřní svět. Materiálno x duchovno. Mužská x ženská část. Jejich propojení nám pomůže duchovně dozrát. Plody pocházejí ze spojení. Od pradávna tu máme rčení “dej se dohromady”.
Ve světě se neustále opakuje stejný scénář, že se z obyčejného příběhu udělá jediná a věčná pravda. Tu si vezmou náboženské skupiny, totalitní režimy, vědecké náboženství, … a začnou ve jménu pravdy bojovat, šířit svou pravdu, potlačovat kohokoliv kdo šíří jinou pravdu. Jejich pravda je pro ně jen nástroj moci, jak si prosadit, co chtějí, jak vést války, jak pro sebe nechat umírat druhé. Náboženství umí výborně manipulovat - strachem, pocitem viny, hříchu, trestem,…
Ale tyto náboženské i vědecké pravdy jsou jen jedna vývojová etapa. Buď můžeme věřit těmto vymyšleným pravdám a staneme se závislými na vnějším zdroji pravdy (na hlasatelích pravdy), nebo se přiblížíme skutečnému zdroji uvnitř sebe, ve vlastním vědomí.
Věříš více sobě a nebo tomu, co říkají druzí?
Vznik světa
Na počátku bylo světlo. Světlo je vědomí. Ráj přestavuje naprosto čiské vědomí.
Materiálno nás stahuje do duality, do formy těla, hranic, konečnosti.
První princip: Pravá podstata věcí. 7 základních úrovní stvoření. Ta hlavní úroveň je láska. Každá úroveň souvisí s určitou frekvencí světla. Chci-li nějakou úroveň prožít, musím být k této frekvenci otevřen. Chci-li prožít skutečnou lásku, musím ji nejprve dávat. 7 je i čaker, tj. vypozorovaných míst energetických vírů, které odpovídají 7 žlázám endokrinního systému. Sedmou čakrou je koruní čakra nad temenem hlavy. Abychom ji rozzářili, potřebujeme naplnit i všech 6 spodních čaker. Pak vstoupíme do rajského stavu vědomí (“Kristova vědomí”).
Lidské tělo je chrám života, ve kterém se setkává všech 7 světel vědomí. Máme možnost se napojit na Boží světlo.
Za hlavního posla lásky zvolil bůh Krista.
Otec, syn a Duch svatý … představují podvědomí, vědomí, nadvědomí. Podvědomí máme z velké části utvořené výchovou.
Láska nás vede k plnému vědomí života, k poznání vlastních prožitků, napomáhá nám ke sjednocení.
Druhý princip: Zrcadlí či kopíruje skutečnou podstatu. Je to život ve virtuální realitě, pouze v naší mysly.
Náš duch při narození vypadl z rajské jednoty do materiálna, do hmoty. Při tom zapomněl na svůj duchovní původ. Po narození žijeme v dualitě vědomí x hmota. K rozpomenutí potřebujeme duchovní dozrání, sebepoznání.
Před sebou samým nelze utéci. Jediné, co můžeme, je zaměstnat naši mysl natolik, že se k nám samotným nedostane. Tím nás může naše mysl omezovat. Potíž je, když se identifikujeme pouze s hmotnými formami. Tím hrozí odpojení se od duchovního jádra, dojde ke ztrátě “domova”. Naše duše je pak ztracená. Naše vědomí pak bude fungovat pouze na těch principech, které si dovolí. Na hmotných principech. Citová energie v těle pak neproudí jak má, hromadí se, až začne způsobovat problémy.
Teď nám ale vládne ego a rozum. Pocity zde nemají co dělat. Přitom každá buňka našeho těla má pamět, pamatuje si i na svůj původ v čistém vědomí. Mysl se od každé buňky, která jde proti naší představě, odpojuje. Pocit jde proti naší představě světa, jak ho máme v hlavě. Proti životu ve virtuálním světě. Proto se tak často odpojujeme od svého těla, od části sebe. Snažíme se zapadnout do vnější manifestace materiálního světa. Chceme uspět před ostatními, zapadnout, mít vliv. Máme pouze simulované prožitky. Ne prožitky celým naším tělem, ale prožitky v představách, co si myslíme že prožíváme.
Lucifer chtěl být více než bůh a tak vymyslel tento simulované svět. Všech 7 základních úrovní ozrcadlil do jejich “hmotné/materialistické” verze. Jen středový princip lásky vycházející ze světla není jak nahradit bez světla a tak je místo něj jen prázdnota. Místo Kristova vědomí/domova vnitřní lásky, věčnosti je tu prázdno.
Zrcadlový střed je závislý na tom, co nám do něj kdo pošle. Snadno podlehneme lžím a manipulacím ostatních.
Je jen na našem rozhodnutí, zda chceme žít podle prvního nebo podle druhého principu.
Energie hromaděná v našem pravdém středu, v lásce, se hromadí až je jí tolik, že nás pozvedne do vyšších duchovních sfér. Pokud ale energii hromadíme ve falešném středu, v prázdnotě, tak se vytrácí pryč jako do černé díry. Proto se i Lucifer (světlonoš), postupně propadnul do temnoty.
Karma, nemoc, vina, smrt, strach, bezcitnost, moc, nadvláda mohou existovat pouze ve falešném středu. Nemohou existovat ve světle, v lásce.
Třetí princip: 1 + 1 = 1. Všechno směřuje do sjednocení, do jednoty. I ve vývoji člověka - sloučí se 1 spermie, 1 vajíčko a vznikne 1 buňka. Základ nového života. Sjednocením se v sobě objevíme vnitřní chrám, atmán, napojení na kosmické vědomí,…
Vztahy
Své nedostatky spatřuji na druhých, ale u sebe je nechci vidět.
Jak chci prožívat své vztahy?
- žít vztah v lásce
- válčit proti svým nedostatkům
Nespokojené vztahy: Zapadají do sebe jako klíč do zámku, ale pouze v nevyřešených vlastnostech. Baví nás žít v dramatech.
Marně hledáme to, co nám chybí u našeho partnera/partnerky v náruči jiného partnera/partnerky, kde to také nenalezneme. To, co postrádáme u druhých, sami neposkytujeme. Ostatní nám jen zrcadlí naše vlastní nedostatky. Budeme na ně narážet, dokud je sami neodstraníme.
Přitažlivost funguje v podobnostech (co spolu sdílíme a společně rozvijíme) nebo v protikladech (abychom se od sebe naučili či si vzájemně doplnili, co nám chybí a dosáhli harmonie).
Protikladné energie vytváří napětí. Buď se mu poddáme v záměru rozvoje ducha (muž si potřebuje osvojit energii vnitřní ženy a žena energii vnitřního muže) a nebo se těmto energiím budeme bránit a to nás zničí — způsobí to nějakou nemoc na nás či dokonce i na lidech v našem okolí.
Skutečná spokojenost a funkčnost vztahu může nastat pouze při propojení se všech 7 úrovních vědomí. Naše bytost touží po jednotě. Propojením všech úrovní vědomí se zrodí něco nového. V Egyptské legendě Sat zabil Usirea a rozházel jeho části po celém Egyptě. Bohyně Isis nalezna a propojila 14 částí (7 mužských a 7 ženských) Usirea a tímto propojením otěhotněla. Zrodil se bůh Horus. V křesťanství Marie poznala boží vědomí a ze spojení se zrodilo něco duchovního, čemu říkáme Kristus. V různých náboženstvích se spojením zrodí duchovní domov, ráj, átman, nirvána, tao, napojení na kosmos, duchovní střed/harmonie.
Ego a rozum mohou působit pouze ve hmotné úrovni, nemohou se dostat do vyšších sfér vědomí. (Či dokonce vstupům do vyšších sfér brání, aby neztratili svoji moc).
Léčení
Když se nám něco děje, tak máme tendeci hledat “vnějšího” viníka. Chceme, aby nás někdo vnější vyléčil tím, že odstraní vnější problémy. Vnější viník nám dává možnost s někým bojovat. Dokonce i chorobu často oddělíme od sebe jako něco vnějšího a začneme s ní bojovat.
K vyléčení je potřeba se dostat do vlastního vědomí. Přestat být závislý na vnější záchraně, která se věnuje pouze nemoci a ne naší bytosti. Kde je “život a láska”, tam nevstoupí “nemoc a válka”.
I vaše nemoc je část vás. Část která vám chce něco sdělit. Přijměte ji, přijměte to, co vám chce sdělit. Když budu vyslyšena a uspokojena, tak se vyléčíte. Neválčete proti sobě. Všechny války vysílí obě strany a končí hrozně.
Rakovina je dáma. Chovejte se k ní s úctou.
Říci životu ANO. Jeho plné prožívání a přijímání, co nám přináší. Najít harmonii mezi vnitřním a vnějším životem, mezi prvním a druhým principem. K vyléčení je potřeba proměnit hodnoty svého života. Přejít od falešných a vnějších zdrojů vnucovaných společností na opravdové, vnitřní zdroje.
Příklad rozporů/neharmonie: na venek se tvářím nějak, ale vnitřně něco skrývám. Tím vzniká rozpolcenost, nejednota. Pak už stačí jen trochu, aby mysl začala vymýšlet negativní konstrukty, co když se to provalí a podobně.
Žít srdcem a mysl používat jen jako nástroj.
Jak vzniká rakovina?
V tom, jak vzniká Rakovina, se Kafka shoduje s poznatky Bioenergetiky. Bioenergetika mluví o tom, jak se nám různé myšlenky a životní postoje obtiskávají do těla. Strach nás stahuje, přestáváme dýchat, … až nás z toho mrazí. Naopak láska, radost, důvěra nás otevírá, uvolňuje. Tyto pocity se neprojevují všude na celém těle, ale každému pocitu odpovídá určitá část těla, na kterou se tento pocit projektuje. (Zatuhlá šíje x nákládat si moc na bedra x nemohu se na to dívat x zakouslá čelist). Po dlouhodobém působení formují naše fyzické tělo. Stejně jako se formuje strom, co roste v podmínkách, které nejsou ideální - na kraji lesa, ve stínu jiného stromu,… Každé lidské tělo si našlo strategii, jak se vyrovnat s vnějšími podmínkami. Někdo chce být nenápadný, žije hlavně vnitřním životem a má tenkou postavu. Někdo jiný snese skoro vše, nevyjádří své pocity, ale drží je pod povrchem těla … až je z toho obrněn/oplácán dostatečným množství tuků (více viz character response types).
Ale teď k tomu, co tvrdí Kafka: Endokrinní systém je spojkou mezi duchovní/psychickou částí a fyzickou částí naší bytosti. Myšlenka či pocit způsobí vyplavení hormonů, které významně ovlivní fyzické tělo. Pokud je některá část naší bytosti nefunkční/zablokovaná, či nám ta oblast v životě drhne, tak nám drhne i fungování odpovídající žlázy endokriního systému. Je stažená, utlumená, a neprodukuje dostatek hormonů, které naše tělo potřebuje. Nedostatek se pak někde musí projevit. Projevu říkáme “nemoc”. Imunita a lymfatický systém se stará o to, aby nefunkční buňky byly odstraněny a uklizeny. Je to zcela běžný jev, že se některá buňka našeho těla zblázní. Ale dokud je zde dobrá imunita a úklidová četa, tak tuto buňku odstraní a uklidí. Tomuto procesu se říká autofagie. Pokud v určité části těla přestane imunita a autofagie fungovat, dostane prostor množení se těchto poblázněných buňěk - rakovina.
Čím více toxické je prostředí v našem těle. Tím více buněk se poblázní — tedy upravit jídelníček, dopřát si dostatek pohybu, dechu,… Oslabená imunita v určité části těla souvisí s psychickou projekcí do této oblasti. Kde je stres, tam se chystáme na boj, útěk, či zamrzneme. Tak jako tak v této části jde imunita stranou a veškerá energie se využije na stresovou reakci. V oblasti která se příliš dlouho stresuje, vznikne deficit a množství poblázněných buňěk překročí únosnou mez.
Příklad: pokud mám komunikační problémy vůči ostatním, neshody, hádky ve vztahu, tak se to promítne do 5. čakry, která je spojená s řeší, vyjadřováním se slovy, vztahy k ostatním. V této oblasti je štítná žláza. Pokud mám problémy spojené se sexualitou, … prostata. Nemusí jít o nedostatek sexu, se sexualitou je spojena i podřízenost, nadřazenost, existenciální otázky,…
Attention is all you need.
Čemu dávám pozornost, to roste, rozvijí se. Co nemá pozornost, to zakrní.
Jistě znáte pozorování, jak je to s procvičováním určitých částí těla. Svaly, které pravidelně zapojuji a procvičuji, ty sílí. Ty které nezapojuji, slábnou a ochabnou. Tohle pozorování je jen speciálním případem fungování pozornosti na úrovni fyzického těla.
Stejně to funguje na úrovni duše, vztahů, dechu . Jóga dává při cvičeních pozornost i vnitřním orgánům, aby je tím posílila.
Pozornost ve vztazích: partnerský vztah se musí opečovávat jako zahrádka, aby kvetl. Jak? Dáváte si pozornost, nasloucháte si, děláte si vzájemně radost, ale i vytrháváte plevel, aby se mu na vztahovém záhonu už nedařilo. Podobně při výchově svých dětí: Pokud je budu jen hodnotit a upozorňovat na chyby, tak raději nebudou chtít nic dělat. Když jim ale dám pozornost, ať už se jim daří nebo ne, tak je tím podpořím v rozvoji a růstu.
Svým chováním neustále vysílám signály do světa o tom, kdo jsem.
Přijímáme hodnocení ostatních místo abychom sami znali svoji hodnotu. Potom žijeme život podle ostatních (či možná i hůře, protože z toho, co o nás ostatní řeknou, si bere spíše to horší, než to hezké co kdo o nás řekl).
Jsme autory svého života? Nebo jen poukazujeme na nespravedlnosti a za náš těžký život mohou druzí?