Film o psychospirituální krizi - fenoménu dnešní doby. Příběhy lidí a terapeutů, kteří je chtějí s vámi sdílet.
https://www.ztemnotydusesvetlo.com/
Co mě na tom zaujalo?
Psychospirituální krize. Krize vlastní identity.
Když vám v dnešní nespirituální době dá duch ruku na rameno a řekne vám, jsem tady. Tak je z toho hromada lidí paf. Některým to natolik rozbourá jejich předchozí živostní zkušenost, že se z toho dostanou do psychospirituální krize, rozpadne se jim jejich osobnost. Kdo jsou. Jejich okolí si často myslí, že se zbláznili.
Standa Grof: Věřím v samoléčebné schopnosti těla a duše. Ukazuje se, že je potřeba si těmi stavy projít. Snažíme se takové stavy v bezpečném prostředí podpořit a urychlit tím samoléčení. Vědomí není produktem mozku, je to součástí kosmického vědomí. Bohužel toto zatím není běžou terapeutickou veřejností přijato, ale hodně věcí by to narovnalo a objasnilo.
Lékaři často ale postupují naprosto opačně. Nasadí psychofarmaka a snaží se člověka zakonzervovat ve stavu, ve kterém je. Takový člověk se z toho potom nikdy pořádně nedostane. Zůstane po zbytek života oblbnutý a utlumený nebo to alespoň zabere dlouhý čas, než si to odžije. Mám takový pocit, že je to z velké míry manipulace farmaceutického průmyslu, který potřebuje své celoživotní ovečky, které budou brát jeho psychofarmaka. Farmaceutický průmysl má podmaněnu většinu psychiatrů - tahá je na školení, edukuje je, dává jim provize,… co jim asi říká a o čem asi naopak mlčí.
Dříve se lidi v osobní krizi uchýlili do kláštera a tam si v klidu zpracovali a odžili to, co je trápí. Není přeci nic špatného na tom, mít mystické zážitky. Změněné stavy vědomí jsou cestou k vyššímu já.
Moje související zkušenosti od jinud
Clemens Kuby: Cesta do jiné dimenze. Většina světových léčitelů a šamanů jen podporují schopnost samoléčení našeho těla. Pomáhají nám najít cestu, provází nás procesem, aby se to stalo. Je to ale schopnost našeho těla a duše, že se samo uzdraví.
Hawkins: Letting Go: Neodžité věci v nás, bloky, šrámy na duši … neustále si je nosíme v sobě. Někde jsem slyšel i hezké pojmenování, že jsou to “přisedlíci” na naší duši. Ve finále nám jen žerou energii a blokují nás. Je potřeba si je zvědomit, dát jim pozornost a doprožít je. Ono to pak samo odejde.