Trendy dnešní doby jsou jasné: vše se zrychluje, zkracuje, brzy budeme více online než offline, budeme si více povídat s umělou inteligencí než s člověkem - umělá inteligence je totiž naprosto servilní, nehádá se s námi, vždy nám dá argumenty pro náš úhel pohledu a jen lehce naznačí, že by mohl existovat jiný úhel pohledu…

Zrychlená doba potřebuje rychlejší reakce - proto emoce

Od neuropsychologů víme, že máme jak rozum, tak emoce. Emoce jsou bleskově rychlé, protože rozhodují v případech, kde nám jde o život (nebo které prožíváme stejně kriticky, jako kdyby nám šlo o život). Rozum je pomalý, musí si vše promyslet, ale díky tomu je schopen si uvědomit více, získat jasnost, nadhled.

Člověk je emoční bytost, která občas myslí. Ne racionální bytost, která má emoce.

Dnešní doba požaduje rychlé reakce, na nic není čas, a tak není divu, že jsou pro ní vhodnější emoční rychlé reakce. Není čas si zjišťovat informace, doptávat se, přemýšlet,… Proto vidíme na “rychlém” internetu tolik “rychlých” reakcí. Emočních reakcí. Ti lidi prostě nepřemýšlí a vypouští do světa pouze své necenzurované emoce.

Píp, píp, emotikon. Konec. Píp, píp, reakce max 140 znaků. Konec.

Online svět svými očekáváními podporuje hlavně emoce. Rozum přeci trvá. Navíc nás emoční reagování uspokojuje. Ha, co čtu je strašné. Musím reagovat. Do minuty, jen do 140 znaků. Ne raději emotikonem. Buch a je to. To jsem jim to nandal, ha jsem z krize venku. Uspokojení. Ale ne na dlouhou, když swipuji na mobilu, hned tu jsou další informace…

Nedivme se tedy, že je doba tolik emoční.

A proč je kolem nás tolik agrese? Agrese je druhou stranou úzkosti. Otázku můžeme přeformulovat, proč je kolem nás tolik úzkosti? Že na mě bude tlačit šéf, tlak na výkon. Doma bude tlačit žena (a zároveň budu já tlačit na ženu), bože, ještě stihnout starosti kolem dětí, … musím více vydělávat, pak zaplatím hypotéku, ať se někdo postará o děti … a dovolenou. Ano, potřebuji dovolenou jako sůl, abych si od všech těch tlaků odpočinul. Do toho si přečtu zprávy a to mě úplně vytočí. Vyvolává to ve mě strach, že nás zahubí virus či že nás někdo přepadne … a nebudu moci jet na dovolenou. Nééé. Dovolenou já potřebuji. Naštěstí si nic z toho nemusím uvědomovat. Naštěstí mám emoce. Ty reaguji za mě, rychle, spolehlivě a nezatěžují mě uvědomováním si něčeho. Já přeci potřebuji mít v hlavě klid.

Kontakt sám se sebou

Od doby velkých vídeňských psychologů víme, že jako každý člověk máme kromě vědomí i nevědomí. Část psychických procesů / myšlenek, které na pozadí rozhodují o našem jednání, ale my o nic nevíme. Neuvědomujeme si je.

Kontakt s nevědomím vyžaduje čas, napojení se na sebe, na své tělo, jemnou citlivost, vnímání. Druhá část je schopnost přenést to, co cítím, do vědomí, tj. do slov, verbalizovat pocity. K tomu je potřeba dobrá slovní zásoba a pochopení významu těchto slov.

Jak žijeme ve zrychlené době, nedáváme sami sobě dostatek pozornosti, dostatek času a proto přestáváme být citliví sami k sobě. V důsledu toho jsme i méně citliví k ostatním, méně empatičtí. Tím, že některá slova běžně nepoužíváme, tak upadá i naše slovní zásoba pro pojemnování pocitů. (Ba co hůře, k sobě necitlivý rodiče to ani nemohou naučit své děti. O pocitech se doba vůbec nemluví.)

Říkáte, že dáváte čas na sebe? A dáváte si i pozornost svým pocitům? Já častěji vídám jiné, že spíše potřebují odvést pozornost jinam, zabavit se - konzumovat obsah, co jim kdo servíruje. Ať už je to na televizi nebo na mobilu, ať už je to video či sociální sítě.

Naše nevědomí se může i dramaticky zvětšovat. Častěji čteme, že se rozkrývají oblasti z našeho nevědomí a přesouvají se do vědomí. Ano, je skvělé když to tak je. Rozumíme více sami sobě. Mnohem častější je ale ten obrácený směr. Věci z našeho vědomí postupně přesouváme do nevědomí. Někdo dokonce až potlačujeme a vytěsňujeme některé věci, se kterými nechceme být v životě v kontaktu, které by pro nás byly nepříjemné, zraňující. Toužíme po ideálním světě, který je krásný. A proto vše fuj zametáme pod koberec, aby to nebylo vidět.

K čemu to spěje? Past dnešní doby.

Budou z nás více emoční bytosti. Racio si necháme jen pro malé oblasti svého života jako je intelektuální výkon v práci či na psychoterapii.

Emoční bytosti se snadněji ovlivňují svým okolím. Nemají čas řešit zodpovědnost za svůj život, rozhodování trvá a hlavně pak ten pocit viny, že se rozhodli špatně… Fungují pouze na principu AKCE a REAKCE. Žádný prostor volby mezi tím. (Občas vám tvrdí, že mají racionální argumenty. Ano, mají, našli si je v souladu se svým emočním rozhodnutím. Jiné racionální protiargumenty vytěsňují ze svého života, protože by byly proti jejich emočnímu rozhodnutí. A to jejich ego nemůže dopustit. Oni je ani neslyší, když jim je říkáte.)

Jsou snadněji manipulovatelné. Ale co, vždyť jim manipulátor slibujeme jejich blaho, tomu se rádo věří. No a když neuspěje, tak budou volby a zvolí si zase někoho jiného, kdo jim už opravdu slíbí, že to s nimi myslí dobře a že mu jde o jejich blaho.

Horší bude ta agrese, netolerance a násilý (i psychické), které je s tím fungováním na úrovni emocí spojené. Přeci jen kolem nás bude divoké stádo a ne láskyplné tolerantní bytosti.

Ale třeba ne. Třeba to k lepšímu změníš i ty!