Jak jsme se naučili hodnotit

Naše lidské dětství je spojené s pohádkami. Ať už nám je čtou rodiče, nebo se na ně díváme v televizi, jsou to pro nás ukázky, co znamená dobro a co zlo. Děti do 5 let nasávají jako houby, vše přijímají jako fakta. Tak to prostě je a tečka. Teprve později se naučí rozlišovat co je skutečnost a co je jen jako, intrika, klam, iluze.

To podstatné, co nás pohádky naučí, je koncept dobra a zla. Chceme dělat dobro. Nechceme páchat zlo. Vše s čím se později v životě setkáme, hodnotíme zda je to dobro nebo zlo.

V pohádkách je to jednoduché, nikdo nemá problém s rozlišením, kdo je dobrý a kdo je zlý. V reálném životě je to ale o dost složitější, protože někdo je částečně dobrý a v jiných oblastech svého života či k jiným lidem zase částečně zlý.

Jak si takového člověka zaškatulkujeme? Některým vlastnostem, důsledkům jeho chování dáme pozornost, jiné ani nevidíme a podle toho vybereme jednu ze 2 škatulek: dobro a zlo.

Nehodnotíme jen druhé, ale hodnotíme i sebe a své chování. Teď dělám dobro. Teď dělám zlo. Jsem hodný. Jsem docela potvora, ale dobře jim tak, neměli mi udělat … <doplň> Mstím se, hodnotím to jako zlo, ale obhajuji si to v hlavě, že je to oko za oko, zub za zub. Oni mě udělali něco, co se nelíbilo, já jim také udělám něco, co se jim nebude líbit. Obhajuji se argumenty, ale i přes sebou přiznávám, že je to zlo.

Skutečný svět je plný odstínů a barev

O tom je Popelka. Neříká svět je špatný, upadnu do deprese, ani svět je tak dobrý, že už nemusím nic dělat, jen se nechám obsluhovat.

Popelka se musela naučit třídit zrna, čočku, hrách,… Reálně se musela v životě naučit, rozlišovat, že někdo je občas žito, občas čočka, jindy hrách. Teprve když to dovedla rozlišit, roztřídit, dát pozornost tomu, co si vybrala, tak se jí splnil její sen.

Jak se věci mají

Dobro i zlo je jen úhel pohledu, zaměření pozornosti na některé části. Vnímané dobro a zlo je hodně subjektivní. Rodič mi něco nařizuje, protože pro mě chce dobro, já jako dítě to ale vnímám jako zlo, protože se mi chce dělat něco úplně jiného.

Dokonalý svět neexistuje. Nic není čistě černé, ani čistě bílé. Svět je plný odstínů, barev, tvarů a jiných zajímavostí, které nemusí být na první pohled vidět.

Dobro a zlo je jen 1 kvalita, škála na té kvalitě. Je to škála našeho ega, naše hodnocení, zda to, co se děje je v souladu s naším egem a nebo jestli to jde jinou cestou proti našemu egu.

Jakmile získáme ten nadhled nad svým egem, jakmile ho sesadíme z trůnu, na kterém by se mohlo občas cítit ublíženě, tak začneme dobro a zlo vnímat jen jako dualitu, jak moc je který člověk v souladu s tím, co se mu v životě děje.

Jakmile prokoukneme hru našeho ega a začneme to vnímat jen jako škálu. Jakmile začneme věřit v dobro světa, ve vyší moc, výšší vůli. Jakmile začneme věřit, že co se nám děje, má nějaký smysl, ikdyž to na začátku mohlo vypadat jako zlo, tak začneme konečně svobodně žít. Začne se nám lépe dýchat. Přestaneme být omámeni závanem zla a naučíme se hledat více. Kromě vlastního pocitu se zajímat, jak to vnímají ti druzí, rozšiřovat si obzory. A teprve na závěr vybírat čemu dáme pozornost, co podpoříme a co naopak utlumíme.

Láska a nenávist

Ikdyž už jsem si myslel, že jsem koncept duality a hodnocení prokouknul. Tak mě dostalo uvědomnění v podobném konceptu: lásky a nenávisti.

Tak kvalita na škále je “přitažlivost”. Někdo nás něčím hodně přitahuje a my k tomu člověku “chceme” mít vztah. Podle toho, zda je chování toho druhého v souladu nebo v protikladu s tím, co od tohoto vztahu očekáváme my, tak to nazveme láskou nebo nenávistí.

Z tohoto hlediska je “nenávist” vlastně dobrá. Protože nám říká, že s tím druhým chceme mít vztah, že nám na něm záleží. Jen nejsme sladění, nejsme v souladu.

Problémem by byla lhostejnost. Situace, kdy je nám ten druhý úplně ukradený. Tam už není žádný vztah.

Jogi Bhajan píše:

You don’t want somebody to hate you; you want all to love you. Actually, love is a hatred and hatred is a love; there is no difference. In one, ego is satisfied; in one ego is not; When ego is not satisfied, it is a hatred; when ego is satisfied, it is a love.

Harmonie

Základem protikladů je, že popisují jednu a tu samou vlastnost na nějaké škále. Můžeme říci, zda tam ta vlastnost je a nebo není. A na nezávislé ose duality můžeme říci, zda je to v souladu s naším egem nebo není.

Jedno by bez druhého neexistovalo. Pokud by nebylo zlo, tak co by zbylo? Dobro? A nebo všechno či nic? Škála by ztratila svůj rozsah od do a tedy by pozbyla svůj význam.

Stará moudrost učí, že naše subjektivní vnímání na škále se mění s časem. Po něčem toužíme, ale po čase poznáme, že to pro nás bylo zlo. Např. chceme jíst více čokolády a pít více kávy až si zničíme zdraví. Nebo naopak něco bereme jako příkoří, ale na konci strastiplné cesty najdeme poklad. Ta moudrost se znázorňuje jako Jin a Jang. Jedno se mění v druhé. A až to naroste do plné velikosti a dá nám to své dary, tak to začne zanikat a poroste zase to druhé.

Cílem je harmonie. Naučit se příjímat to, co je. Zrovna v tento moment, protože za pár dní to může být zase úplně jinak.

V životě nemáme jen 1 Jin Jang diagram, ale na každé úrovni, v každé oblasti svého života máme jiný nezávislý Jin Jang. Není to 1 tón, ale je to bohatá symfonie života plná různých hlasů na různé hudební nástroje.

Já věřím světu, že je dobrý a že to se mnou myslí dobře. Odevzdal jsem se mu do náruče a je mi dobře.