Na vnitřních pocitech je znát ten obrovský rozdíl, když někdo dělá něco z lásky a ne jen pro peníze.

Ale co je to ta ? Láska je tak náherný pocit, kdy mě nic nestahuje, kdy se plně provuji jaký jsem, kdy cítím vnitřní klid i obrovskou radost zároveň. Rád bych pomohl ostatním, aby to také zažili a dělám pro druhé takové věci, abych tím podpořil jejich duchovní růst.

Muzika

Umí učitelka hudby naučit hrát krásné, od srdce a pro radost? Co když se sama drtila a drtila, aby byla dobrá? Co když to má vydřené? Co když má radost jen z toho, že hru na svůj hudební nástroj technicky zvládla. Má na to papír. Dle papíru je v tom dobrá. Muziku sama aktivně nedělá, ale když na to má papír, tak učí na ZUŠce. Umí si vůbec zahrát sama, z paměti, jen tak pro radost? Umí si radostně brnkat jen tak a improvizovat? Umí při hudbě prožívat hluboké vnitřní emoce? U některých se obávám, že ne. U některých je to jen práce a ta se musí vykonat, aby dostala zaplaceno. Musí se udržovat v koncici, aby hrála dostatečně dobře a měla si čím vydělávat.

Sami jsme poznali, jaké to bylo, když naši dceru učil na housle pán, který běžně neučí, protože jezdí po Evropě s cimbálovkou a koncertuje. Díky tomu, že byl Covid a on nemohl cestovat a tak vzal na půl roku práci na ZUŠce. To byl dar. Ten uměl nadchnout a vypěstovat vztah k hudbě. Ale jakmile Covid skončil, tak odešel zase koncertovat. Nový pan učitel uměl technicky velmi dobře hrát, uměl technicky učit, ale když už máte to srovnání, jaké to může být, tak to prostě neklape. Neladilo jim to dohromady. Buď by naše dcera přestala hrát, protože ji technické drezůrování bez emocí nebaví. Nebo jsme museli najít jinou ZUŠ a jinou paní učitelku. Povedlo se.

Jsou i různé přístupy. Náš tradiční přístup z dob církevních škol, drezur, či z dob Marie Terezie, je založen na hledání chyb. To ale zabijí uměleckého ducha. Umění a kreativita se nesnese s kritikou. Proto jsou i jiné hudební školy, jako např. Suzuky metoda výuky hraní na housle, kde je na začátku důležitá radost z hraní, pěstování vztahu k hudbě a teprve postupně se zvyšuje přesnost a minimalizuje se počet chyb.

Oceňuji práci, kterou v hudebním vzdělání našich dětí odvádí moje žena. K hudbě se dostala přes Waldorfské semináře a i když už skončili, tak jezdí se souborem bývalých účastníků a dělají muziku opravdu pro radost. Jednou za čas se na víkend sjedou ze všech koutů Čech. Hrají a zpívají, … Lidovky, protože v těch je hodně emocí, mají malebnou melodii, dají se zpívat vícehlasně,… dají se improvizovat vlastní další hlasy,… A nebo barokní hudbu, která povznáší ducha do vyšších sfér. Také se učí nové věci, jak jinak by se naučili hrát a zpívat. Ale učí se to tak, aby z toho měli krásný prožitek. Potom je to i na poslech krásné, protože se napojíte na prožitky všech, co hrají z zpívají. To klíčové je procítěná emoce toho, o čem zpívají a vnitřní prožitek.

Je to úplně jiná kvalita, jiný prožitek: naladit sebe, abych měl nádherné pocity sladěnosti s ostatními, zaměření se na citlivost, vnímání vs. zaměření se do hlavy na dodržování postupů a hledání chyb.

Pro dítě je to úplně jiná motivace k tomu, se naučit hrát a zpívat, když má kolem sebe samé nadšené hráče a zpěváky, co pomohou, poradí. A všichni společně prožívají krásné momenty sladění a vzájemného napojení se.

Velikost učitele

Podle čeho poznám velikosti učitele? Základním kritériem je láska. Má své studenty a jejich duchovní růst natolik rád, že je ochoten překročit své hranice, obětovat kus sebe, aby své studenty rozvinul. Jeho radostí a blahem je pak sledovat, když jeho studenti rozkvetou.

Nejhezčí písničky a Muzika

Proč přišel rocken roll právě pro druhé světové válce? Byla to obrovská vlna euforie, že válka skončila. To silně ovlivnilo lidskou duši a promítlo se to i do hudby. Živelná radost, poskakování radostí, projevování se naplno, kontrastní uvolnění se ze stísněných válečných pocitů, krize, strachu.

Nejkrásnější lidovky jsou o lásce, ať už milostné či o nepovedené lásce. Opět je to silná emoci, kterou písničkář a zpěvák prožíval. Jeho duše, jeho pocity mu pomohli se napojit na svéry inspirujících múz a vyjádřit, co silného prožíval.

Tvorba ze silných prožitků vs tvorba z hlavy

Jaký je v tom rozdíl?

Když slyším tvorbu, která vzešla ze silné lásky. Když ji srovnám s běžnou tvorbou ostatních lidí. Tak si uvědomím, jak mocně je lidská kreativita ovlivněna láskou.

Dělání věci pro peníze je o výkonu, pevném řádu, marketingu, tj. o tom, co se lidem líbí a co chtějí. Chcete zaujmout co nejvíce lidí a tak zprůměrujete co chtějí. Zprůměrováním ale nevznikne nic vyjímečného.

Když ale děláte věci od srdce, z lásky, tak si pevně stojíte za svým, za svými prožitky, naladíte se na vyšší sféry, potkáte své můzy a uděláte s lehkostí něco nádherného.

Pokud mi má písnička či hudba navodit ten pocit, tu správnou emoci, … tak musí obsahovat silný otisk tohoto pocitu. Díky tomuto otisku si posluchač najde to své, co právě prožívá nebo co také jednou prožíval a tedy zná ten pocit a umí si ho prožít.

Pokud písnička vzniká pro peníze, pro to aby se líbila, tak může být technicky dokonalá, ale tento otisk jí bude chybět. Bude se líbit pár let a pak zmizí v propadlišti dějin.

Vlastní prožitek je základ

Když se bavím s lidmi, kteří vytvořili něco geniálního, tak mi řeknou, že to bylo i o tom správném momentu. Že byly v jiné energii, že se jim dělo v životě něco zásadního, … a to že jim samo vnuklo to, co vytvořili. Že když by to chtěli zopakovat, tak si neumí poručit. Prostě musí počkat, až budou zase v energii něco takového tvořit … a možná jim přijde energie na tvorbu něčeho úplně jiného.