Od pradávna je hlavní rozdíl v plánování času v tom, zda jsem převzal zodpovědnost za svůj život, a nebo zda se snažím plnit očekávání ostatních.

V prvním případě žiji život podle svých pocitů (pozor, pocitů a ne podle emocí), kam mě táhne srdce, podle tužeb, podle toho v čem vidím smysl. Na základě toho si vytyčuji své vize, cíle. Jsem tvůrce svého života, jsem v souladu se světem kolem mě.

Ve druhém případě funguji podle společenských pravidel. Dělám jen to, co se má dělat, snažím se být dobrý zaměstnanec, dobrý manžel, dobrý otec. Dobrý podle pohledu ostatních. Co tomu asi řeknou? Schválí mi to autorita, kterou uznávám? Schválí mi to skupina lidí kolem mě? Kamarádi, sousedi, kolegové v práci, náhodní lidé co potkám na ulici, náhodní lidé na Facebooku, média,… Nebo mi naznačí, že to dělám špatně? Raději to ani nebudu zkoušet, abych neriskoval odmítnutí. Nechci riskovat nesoulad s těmito lidmi, se společností kolem mě. Ve svém životě čekám, až za mě rozhodnou ostatní. Nebo až mi vytyčí mantinely, v rámci kterých mohu rozhodnout já. Až mi představí vizi, cíl, kým se mohu stát. Čekám, až mi nabídnou možnosti. Chci se zabavit, užívat si života, ale i v zábavě si nechám ukázat, co jsou ty top činnosti, jak se zabavit. Top místa, která musím navštívit.

Dříve jsem měl možnost přepínat kanály na televizi. Dnes se proti tomu vyhraňuji, říkám jak je to pasivní, že jsem dál. Mám možnost klikat v mobilu na jednu z několika předpřipravených voleb. Mám možnost si na Netflixu vybrat, který z přihlouplých seriálů si pustím a kdy. Klidně všechny díly za sebou na jeden zátah. Mám více možností si vybrat, na co klikám, ale pořád žiji svůj život jen podle toho, co mi mobil nebo internetová služba řekne.

Mobil je dálkáč na svět, ale i obráceně. Pro svět je mobil ovladačem na nás. “Píp píp” řekne mobil. Co uděláš? No opravdu se zamysli nad tím, co uděláš. Nejlepší je se na to vykašlat, vždyť to bylo jen “píp píp”, ne hovor. Byla to zpráva, která počká. Kdyby tě někdo chtěl hned, tak by ti zavolal. Dnes už to “píp píp” nedělají lidé, ale umělá inteligence. Pozná, kdy jsi odemknul obrazovku, kdy jsi aktivní, pošle to na cloud a tam se rozhodne, čím ti zkusíme věšet bulíky na nos (sociální sítí, připomenutím fotek, … či to zřetězíme jako kaskádu za sebe?). Dříve se říkalo o počítačích, že je to dobrý sluha, ale zlý pán. Pro případ mobilních telefonů bychom to měli vytesat do kamene na druhou stranu mobilního telefonu: “Jsem dobrý sluha, ale zlý pán”.

Nikdo nežije čistě prvním nebo druhým způsobem. Během dne se to proměňuje. Jen je zajímavé se povídat, na poměr mezi těmito způsoby.

Kdo rozhoduje, čím naplním svůj čas?

Aneb kdo mi plánuje aktivity během mého dne? Podívejme se na ukázkové dny 2 různých mužů:

Muž A: napojený na moderní svět

Ráno vstanu, rozespalý jdu zapnout rychlovarnou konvici, abych si uvařil čaj. Potom automaticky sáhnu po mobilu. Snad abych zkontroloval, zda mi někdo nepíše. To je ale náhoda, píše mi Facebook/Instagram/TikTok. Co že to ti kamarádi sdílejí? Ha, pokud se chytnu, tak už jsem v pasti a prohlížím posty na Facebooku/Instagramu/TikToku až do té doby, než budu spěchat s dětmi do školy, aby nepřišli pozdě. Pokud se mi náhodou podařilo uniknout z pasti sociálních sítích, tak si ještě přečtu zprávy. Podívám se, co se děje ve doma, ve světě, v bublině mého zájmu. Typicky mi nestačí si přečíst zprávy jen na jednom portále, ale přečtu si ještě nezávislé zpravodajské servery jiných států či jiných mediálních společností. … až dokud se čas daný vnější hranicí nenaplní (např. odchod do práce, odvoz dětí do školy).

Jakmile mám volnou chvilku (čekám na děti, na tramvaj, na odjezd vlaku, ve frontě v obchodě,…), tak sáhnu po chytré obrazovce v kapse, aby mě zase zabavila. Abych byl v obraze, aby se moje hlava zabavila a nemusel jsem poslouchat hlasy své duše/těla. Když už mě nebaví číst, tak si pustím alespoň podcast.

Když mám pauzu na oběd, tak opět vytáhnu mobil. Přeci nebudu plýtvat časem a jenom jíst. Je potřeba se vyživit i informačně a něco sledovat, číst.

Večer, když jsem s partou kamarádu v hospodě, tak si po pár slovech všichni vytáhneme mobil. Napůl posloucháme co se říká u stolu a napůl konzumujeme mediální obsah.

Před spaním ještě naposledy zkontroluji mobil a dám si další dávku konzumně informačního nášupu. Snad aby mi něco neuteklo. Do zítra přeci nic nepočká. Naladěn krásnou emočně informační pohádkou na dobrou noc usínám. Příští emočně informační ladění bude opět ráno, hned jak vstanu. To, abych nebyl naladěn dobrým spánkem či dokonce ze snů, které se mi zdály.

Touha po uspojení a slasti je tak velká, že si ještě prohlížení mobilu spojím s kafíčkem, sladkůstkou,… dobrým jídlem, dezertem,… abych byl komplet spokojený. Pokud jsem kuřák, dám si ještě cigaretku. I při ní si udělám krátkou pauzu, kdy mohu mrknout na mobil. Je potřeba si přeci i dopřávat a užívat. Jak mi to říkal lektor v autoškole: “Koukám, kolik je to stresu. Na, dej si bonparu, ať si trochu osladíme život.”

U některých mužů je potřeba emočně obrazovkového uspokojení tak velká, že se ještě podívám na porno, abych obrazovým a zvukovým konzumem uspokojil úplně všechny své potřeby. Je to pro ně prostě jednoduší a rychlejší navození slasti. Povídat si s manželkou, riskovat, že nebude chtít. Zdržovat se nějakou předehrou… Ne. Tohle je slast hned.

Tento typ muže nechodí moc rád do přírody, zbytečnost, nuda, co tam? Pokud ano, tak sportovat a ideálně se sluchátkama na uších. Místo procházky si raději sedne s mobilem či za internet, či si aspoň pustí něco do sluchátek. Jeho život se odehrává hlavně v moderním technickém světě. Ve světě, který má přeci budoucnost. (Není si vědom, že je to pouze virtuální svět tvořený v jeho hlavě, v jeho představách podle jeho interpretace textů a obrazových vjemů z elekronických zařízení).

Rád přemýšlí, jak vydělávat více peněz, jak být finančně nezávislý. Jak dělat kariéru, jak si vydělat na nové dobré auto, byt, dva tři. Jak být dokonalý.

Vztahy potřebuje, aby si našel na pohled “hezkou” manželku. (Aby se všem líbila a pochválili mu ji :) A za druhé takovou, aby s ní vydržel a splnil společenské závazky. (Aby s ním měl kdo chodit na párty a oslavy a aby splodili potomstvo). Dále udržuje vztahy, aby se měl s kým srovnávat, aby ho měl kdo pochválit a ocenit. Aby se dozvěděl nové hacky, jak být úspěšnější. Aby měl kontakty, které mu pomohou v kariéře. Zachlastat s vlivnými lidmi je pro něj investice do budoucna.

Touhu po slasti si uspokojuje přes peníze. Velikost slasti často měří penězmi. Kupuje si drahá auta, drahé oblečení, chodí do drahých restaurací, jezdí na drahé dovolené, navštěvuje top 10 místa. (Místo slova “drahá” tam dej to, co společnost uznává jako hodnotné.)

Muž B: napojený na přírodu a živé lidi

Ráno vstanu o půl hodiny dříve. Těším se, že si zacvičím jógu ještě před tím, než vstanou děti. Na mobil raději nesahám, protože je to past na mojí pozornost. Chci si zacvičit v dobré náladě, se kterou jsem se probudil a ne se hned ladit na to, co mi chce tlačit svět.

Tím, že ignoruji mobil, tak stihnu dětem připravit dobrou snídani. Třeba ovesnou či krupicovou kašičku, nebo jen ovocný salát. V autě si povídám s dětmi, co je čeká ve škole, jak jim to jde, na co se těší. Nepotřebuji dětem dávat mobil, aby se zabavili a sám poslouchat rozhovory v rádiu či podcast. To si nechám až pojedu autem dlouho sám.

Na obědě si k někomu přisednu, abych si trochu popovídal či ideálně vytáhnu na oběd některého kamaráda, kterého jsem dlouho neviděl. Přeci jen si s lidmi raději povídám naživo, když slyším jejich hlas, vidím jejich výraz tváře a vím, že na sebe máme více času než 2 věty. Lépe při tom pochopím, jak se asi cítí. Lépe se na sebe naladíme. Mohu se doptávat, abych pochopil, co říkají. Zajímám se, co zrovna prožívají a jak se mají. Příběhy reálných lidí jsou mnohem zajímavější, než smyšlené příběhy na Netflixu, kde každý musí mít jinou barvu pleti a musí tam být alespoň jeden gay.

Zprávy si občas také přečtu, ale jednou denně mi to stačí. Vždy si říkám, kolik informace bych si z toho odnesl, kdybych se po týdnu vrátil z dovolené a četl si to až zpětně. Vlastně jsou to většinou emočně manipulační žvásty založené na názorech redakcí a jen velmi málo faktů.

Kafíčko, dortíček či zmrzlinku si také rád dopřeji, ale nepotřebuji ji sám. Je příjemné na ně někoho pozvat.

Večer pozvu manželku na procházku. Posdílím s ní, co jsem dělal, jaké myšlenky mě napadly, koho jsem potkal, jaké mám pocity, plány, ale i trápení, obavy či strachy. Příjemně si popovídáme. Díky jejímu pohledu na věc se mi rozšíří obzory, uvidím jiné úhly pohledu, vypadnu s diktatury mé hlavy a očekávání společnosti, médií,…

Večer si spolu čteme, nebo se vzájemně masírujeme a někdy se i pomilujeme.

Tento muž rád chodí do přírody. Napojit se na stromy, louky, řeky, poslechnout si šustění listů, zpěv ptáků. Jeho život se odehrává ve světě, který prociťuje všemy smysly. V reálném světě, který tu byl a který tu vždy bude. Ať už jsou technické vychytávky jakékoliv.

Rád pozoruje svět kolem sebe, přírodu, lidi, lidské vztahy a příběhy v nich skryté. Finance také potřebuje, ale nejsou hodnotou na prvním místě. Jsou jen prostředkem pro naplnění svých snů, svého smyslu, svého poslání. Pokud má cíl, který si chce splnit, tak si peníze vždy nějak zajistí a nebo zjistí, že to lze realizovat i jinak. Napříkad pozná, co je podstatou a že kvůli tomu není potřeba jezdit na druhý konec světa, do drahého hotelu, drahým autem. Nemá cíle typu, aby částka na běžném účtu měla o nulu navíc.

Smysl života vidí ve službě druhým, ve službě matce Zemi. Slast a radost mu přichází, když cítí, že je na správné cestě. Za slast a radost nemusí platit ani korunu.

Kým chceš být ty?

Případně si sepiš třetí typ muže, kterým chceš být.

Nelepší věc, co můžeš udělat se svým mobilním telefonem

Nejlepší věci, co můžeš udělat se svým mobilním telefonem, je ho na dostatečně dlouho dobu vypnout. Přes noc, přes víkend, na odpoledne.

Výzkumníci UI a provozovatelé mobilních služeb přišli na to, že vypínáním smartphonů klesá závislost, čas strávený na mobilu a tedy i jejich tržby. Proto se snaží vypínací tlačítko co nejvíce maskovat. Princip UI je jasný: co se dělá složitě, to nebudou uživatelé dělat, bez ohledu na to, jak je to důležité.

Každý druhý člověk vám odpoví. Já žádné vypínací tlačítko na svém mobilu nemám! A jak ho zapínáš, když se ti úplně vybije? To se mi nestane, to si musím hlídat. Nebo aha, zapínací tlačíko tam je, ale jak se to vypíná, to nevím.

Informace ze světa kolem

Průkopníkem třídění informací jsou emaily. V těch už jsme se naučili oddělovat spam, házet nevhodnou poštu do speciální složky pro komerční sdělení, apod. V sociálních sítích bychom šli přímo proti jejich postatě. Cílem sociálních sítí je získat co nejvíce lidí, kteří se na mobilní appku podívají každý den či aslepoň jednou týdně. Čím více času na sociálních sítích strávíte, tím lépe.

O co sociálním sítím jde v prvním řadě? O zisk. Ten má přednost před vším ostatním. Možná to obhajujete argumentem, že když by těch komerčních sdělení bylo příliš, tak už by to uživatelé nevydrželi a trávili by na sociálních sítích méně času. Pravda. Proto nám těch komerčních sdělení ukazují jen tolik, co člověk snese. Opravdu to tak chci? Já bych preferoval nula komerčních sdělení. Pozor, a ne vše je na první pohled rozpoznaná reklama. Například PR články (tj. zaplatíte si autora, aby napsal “hodnotný” článek na dané téma, jen mu zaplatíte, aby to vyznělo lépe pro zadané cíle).

Facebook a další globální firmy zaměstnávají tisíce výzkumníků, aby našli způsob, jak zvýšit vaši závislost. Jak vás donutit trávit za mobilem více času. Jak vám vyplavit endorfiny, jak vám “vnutit” více komerčních sdělení, abyste neprostestovali. Rozhodně proti vám mají přesilu. Tisíce výzkumníků, tisíce procesorů napočítavajících AI modely proti vám samotným, a to si ještě ani neuvědomujete, že byste měli začít bít na poplach.

Většina lidí si neuvědomuje, co to s nimi dělá. V appkách mám možnost volby, možnost tvořit si, co chci. Vybírat si. Vždy si přeci vyberu jednu ze třech možností, které mi to nabídne. Vše jsou to jenom možnosti, co mi podstrkuje pod nos vnější moderní svět. Řada voleb tam chybí. (Ale co chybí, to není na první pohled vidět. Je to stejné jako když máte doma uklizeno, také není vidět, kolik to dalo práce).

O proti tomu přírodní muž vybírá co chce dělat, podle toho co cítí v sobě. Nacítit se, co chci, ale trvá. Zklidnit své nitro, rozpustit stres a napětí ve svalech, které způsobují, že skoro nic necítím. Skoro až meditovat a pozorovat, jaké pocity a myšlenky přichází. Teprve po značné chvíly si uvědomuji, co cítím uvnitř. Podle toho se rozhodnu, co chci dělat.

Pokud žiji v rychlém světě, tak chci vše teď hned. Ťuk, ťuk a mám to. Sáhnout po mobilu znamená, že budu číst cizí texty, podcasty, videa, konzumovat, konzumovat a konzumovat.

Nechci také tvořit? Základní lidské uspokojení přichází z toho, že mám možnost se realizovat, možnost se vyjádřit i jinak, než v písmenech.

• moderní muž vám odpoví: tvořit? A kolik si tím vydělám? Z toho je mi do smíchu. Život není jen o penězích.
• přírodní muž vám řekne: tvořit? A jaký to má mít smysl? Pro koho to bude? Bude mě to bavit?

Kdo rozohoduje o tom, co budu dělat?

Mobil nebo já? Mobil se snaží jak jen může, aby si urval kus našeho času. Klade nám nástrahy a pasti když ho používáme.

Je to smršť notifikací, zpráv, aby nás zabavil (na tom pracují davy vývojářů a marketérů - říká se tomu gamifikace).

• Chci pro tebe to nejlepší. Tohle je výhodné, jen dnes.
• Tohle tě zajímalo včera, tak tomu věnuj čas.
• No tak, už tu notifikaci otevři!
• Nepřemýšlej, jednej.

Další postřehy k mobilnímu telefonu

Pasivní reakce a co nejméně námahy

Přemýšlet bolí. Číst články, poslouchat podcasty, čumět na videa je přeci zábava. A hlavně je to hned a potřebuji k tomu jen mobil. Navíc plníme společenský koncenzus, že bychom se měli vzdělávat, informovat, být v obraze o tom, co se děje.

Když se zabavím přes mobil, tak nemusím nikde nic shánět, převlékat se do sportovního, či někam jezdit…

Stejně tak i ve vztazích. Proč se vlastně potkávat osobně, když bychom museli někam jezdit, čekat na sebe,… raději vše vyřídíme přes chat.

Stává se ze mě díky mobilu pasivnější člověk? Jak to mám já?

Kontrolní otázka:

• Jak váš život ovlivnilo to, že jste minulý týden strávili na mobilu 1hod denně?
• Můžete vyjmenovat jedinou věc, kterou si z toho pamatujete?
• Co byste ve svém životě chtěli dělat, víte že byste z toho měli dobrý pocit, radost, ale potřebujete k tomu 1 hod denně?

Útěk před sebou samým

Proč se tolik potřebujeme zabavit mobilem? Proč musí být naše mysl tolikrát unášena do cizí reality zobrazené přes display? Kdybychom chvilku nekoukali do obrazovky, tak bychom si možná všimli krásného stromu, květiny, hezké slečny, která se na nás usmívá. Kdybychom chvilku vůbec nekoukali a jen stáli či seděli, tak bychom začali vnímat sebe. Své tělo. Hlasy v naší hlavě sdělující nám, co by naše srdce chtělo. Po čem skutečně toužíme.

Mnoho lidí to asi bolí, slyšet takové hlasy, proto raději rychle utečkou do hlavy, do mediálního světa, do virtuální reality. Vyženou tím nepěkné myšlenky pryč a myslí si, že už zase vše v pořádku. Takto až do doby, kdy dostanou depresi či kdy se jim projeví nějaký zdravotní problém…

Odbočka: Jiní možná touží po úspěchu, kariéře, penězích. Jakmile si vzpomenou po čem touží, tak se hned vrhají do práce, aby toho dosáhli. Často do krysího závodu, který nikdy neskončí. Možná tolik touží po těchto hodnotách, že se ani nezamyslí, jaké by to bylo, kdyby to všechno měli. Možná jsou nevědomě moudří a vědí, že nebudou mít nikdy dost, že budou pořád chtít více a tedy že nemá smysl přemýšlet o momentech, které nikdy nenastanou. Důležité je makat pro tento cíl.

Jak v těle, tak i ve světě

Stejně jako popíráme některé hlasy v naší hlavě, které se nás snaží uvést do “skutečného” světa kolem, tj. dostat nás z naší falešné představy o světě. Tak i v zahraniční politice popíráme skutečné motivace a dění ve světě a vkládáme si tam to, co jsme se dopředu rozhodli, že tam chceme vidět a slyšet.

Když si poslechnete rozhovory s dobrými velvyslanci v zahraničí, tak vám jinými slovy řeknou, že i v politice jsme odpojení od reality. Že nám plně stačí myšlenkový konstrukt, naše virutální realita, kterou v zahraničí prosazujeme a obhajujeme. Velvyslanec vyjede na “misi” do zahraničí. Dopředu dostane cíl, co si o vztazích s daným státem má myslet, které politiky tam má podporovat a koho naopak potírat. Tedy dopředu si nasadí brýle mámení, aby si situaci v daném státě vykládal správně. Podle toho reportuje svému státu informace. Buď je vlez do prdelka, je mimo realitu a reportuje jen to, co se po něm chce. Nebo má vlastní rozum, cit. Potom reportuje fakta, ikdyž to jde proti jeho původnímu zadání. Za odměnu je brzy na to odvolán a nahrazen někým vhodnějším.

Mobilní výchova a ochočování

Jeden římský senátor zakončil každý svůj projev větou: “Kartágo musí být zničeno.” Za nějaký čas se mu tímto způsobem podařilo nahlodat většinu senátu, a skutečně došlo k Punským válkám.

Dnes to probíhá stejně. Spolu s konzumovaným obsahem (zprávy, filmy, podcasty, hry,…) dostáváme hromadu podtextových informací, aniž si to uvědomujeme. Podsouvá se nám strach, nenávist, vina … a my to nasáváme jako houby. Dobře to vidíte u malých dětí, jak nasávají jako houby vše, co vidí u rodičů. To samé se ale děje i dospělým, pokud je to nevědomé a vytrvalé.

Kdybyste byli Goebels 2.0 a chtěli rozjet propagandu tak, aby si to nikdo neuvědomil a slupnul to i s navijákem, jak byste to realizovali? Neříkám, že se to děje, ale jen si zkuste vědomně zanalyzovat všechny střípky. Jak co brnká na které vaše vnitřní struny. Já si to nejlépe uvědomím, když si dám mobilní detox a po týdnu si zkusím projít týden staré zprávy.

Teprve když jsem si vědom, co vše na mě působí, co vše mi zkouší uzmout pozornost a ovlivnit náladu, tak s tím mohu začít něco dělat.

Dobré odkazy a inspirace k tématu

• články a knihy na téma media a smartphony ve školách
• Lothar Seiwert: Mědvědi ti vědí (kniha) - například pan Jelen, Lapka a Lup.
• Michail Ende: Děvčátko Momo a ukradený čas (kniha) - aby každý byl šedivák, zapadnul do davu, abychom získali jeho čas