Kontrasty, jak jsem jako člověk fungoval v předmobilní době a jak funguji dnes.

Autobusová zastávka

Dříve jsem stál na autobusové zastávce a čekal 10 min až mi pojede autobus. Během té doby jsem se díval do mraků, na zelené stromy a někde možná i na kvetoucí kytky. Poslouchal jsem ptáky ve větvích stromů a postupně se ladil na schůzku s osobou, kterou mám rád.

Dnes když stojím na autobusové zastávce, tak automaticky vytáhnu mobil a nasávám informace, které mě zabaví, dokud autobus nepřijede. Čtu zprávy, prohlížím příspěvky na sociálních sítích,… a tím vyplním celý čas.

Dříve jsem se zklidňoval laděním se na přírodu, na skutečný svět kolem. S dnešním přiohnutým slovníkem, by se dalo říci, že jsem “meditoval”. Také jsem těšil na schůzku na kterou jedu a přemýšlel o osobě se kterou se setkám.

Dnes chci na zastávce “smysluplně” využít všechen čas. Ladím se do nálady, kterou mi servíruje můj mobil, zrychluji, klikám a swipuju čím dál rychleji, ladím se do rychlejších a jednodušších reakcí - like, srdíčko,… Hlavu zabavím tím, co na mobilu dělám, aby náhodou nezačala přemýšlet o mě, o osobě za kterou jedu.

Pozn: myslím si, že ten hlavní zvrat nepřišel spolu s chytrými telefony, ale že se chleba začal lámat až když se zavedli mobilní “notifikace”. První iPhone se objevil v roce 2007, ale push notifikace začali být rozumně podporovány až v roce 2018.