Co se mi honilo hlavou při meditaci v Dušičkovém období

Co bylo smyslem života mého dědy? Od rodičů převzal dům, tam hospodařil, staral se o zahradu, zeleninu i ovoce, o slepice, králíky a prase. Uživil rodinu, vychoval 2 děti,… a lidem z vesnice dělal nové či opravoval stávající pomníky na hřbitov.

Co můj otec, jeho syn? Postavil dům, začal podnikat, vydělal peníze, zabezpečil rodinu … a teď dodělává velký dům, který je jeho snem i břemenem, zahradničí, kupuje si drahá auta a často jezdí opočívat na dovolenou. …protože na ní má. To jeho rodiče neměli.

Jaké další příklady znám ze své rodiny?

Pro ženy jsou důležité jejich děti. Zasvětili svůj život jako službu svým dětem, aby se měli v životě dobře. Případně svému partnerovi, aby se mohl věnovat vydělávání peněz.

Většina mých předků řešili materiální zabepečení rodiny. Někteří ale svých chováním ukazovali, jak pečovat o své blízké, o známé, jak je důležité mít kamarády, vzájemně si pomáhat.

A co já? Měl jsem svobodu vystudovat školu jakou jsem chtěl, díky podnikání a startupu jsem vydělal dost peněz, abych zabezpečil rodinu, teď dodělávám dům, kde bylíme, aby mě bytí v něm pohladilo po duši. Brzy to dodělám a čeká mě další level. Vlastně už tím, že to tady píši na ten level, na tu úroveň vstupuji. Už nemusím “hrabat” pro sebe, ale více mě táhne udělat něco pro společnost. Nemusí to být pro celou zeměkoli, ale klidně i pro menší komunitu, … tak aby její život byl hodnotnější. Uvědomuji si, že tímto levelem je i vychovat dobře své děti, umožnit jim, aby rozkvetli, aby v životě dělali to, co bude dělat radost jim i ostatním. A nejlepší výchova je jít jim příkladem.

Hierarchie smyslů života

I poslání a smysl života funguje hierarchicky. Jako stoupání po schodech, podobně jako v Maslowově pyramidě potřeb.

Běžní lidé potřebují zabezpečit rodinu, postarat se o své děti, možná i vnoučata. Už to, aby si pořídili vlastní dům, zahradu, auto,… je pro ně dostatečně náročný úkol na celý život a ne všem se to podaří. Rozhodli se, že pro dobro svých potomků, budou vyměňovat většinu svého “produktivního” času za peníze. Za ušetřené peníze pořídí bydlení, vzdělání pro děti, či nějaký další busines, který bude přinášet větší množství peněz než běžná práce.

Teprve ti, kdo mají tento stupeň smyslu života splněný, se mohou poohlížet po dalším smyslu svého života. Hledat své další poslání, proč jsem tady na světě. Ale i ti, kdo mají reálně splněno, se k tomuto stupni smyslu života nemusí dostat. Neuvědomují si, že už vydělali dost. Jsou v zajetí mamonu, který chce neustále více a více… A do konce svého života budou hrabat pro další nulu na konci výpisu stavu svého účtu.

Když se podíváme do historie, kdo jsou ti lidé, kteří obohatili společnost? Kdo jsou ti lidé, kteří nás jako lidstvo posunuli k lepším zítřkům? Kdo jsou ti lidé, kteří udělali svět krásnějším? V české historie vzpomínáme na panovníky, filosofy, spisovatele, badatele, obrozence,… Většinou to byly lidé, z bohatších rodin. Právě to, že nemuseli strávit celý den v práci, boji o obživu, si mohli dovolit zasvětit život vyšším cílům. Karel IV. byl tak veliký, protože své činy nedělal jen pro sebe, ale pro několik budoucích generací. Sám se všech plodů své práce nedožil. Pro blaho českých zemí. Národní obrozence si dodnes pamatujeme, protože oprášili a nastavili národní hodnoty. Dodnes jsme hrdí na Jana Husa, že pravda pro něj byla důležitější než život. Dodnes pojmenováváme měsíce v roce česky, protože to tak zavedl Jungman. Dodnes vzpomínáme třeba na Hlávku, kterému se podařilo velmi zbohatnout, ale nenechal si to jen pro sebe. Byl mecenášem a iniciátorem založení “české” Akademie věd. Také založil Hlávkovu nadaci, která podporuje nadané studenty dodnes. Dodnes vzpomínáme na Masaryka, protože ukázal, jak se český národ může chovat, hrdě sám za sebe a ne jen jako podřízenec neměcky mluvícím mocnostem.

Jak to máš ty? Co se tvým životním posláním?

Posvátný sen tvé duše

Indiáni tomu říkají “posvátný sen”. Naše duše náš posvátný sen znala, ale při narození jsme ho zapomněli. Během života se nám odhalují střípky vzpomínek, jako indicie, co je náš posvátný sen. Někteří ho objevíme a začneme kráčet směrem za ním. To, že jsme na správné cestě, se pozná tak, že zažíváme radost a blaženost z toho, co děláme.