Stres

Stres považujeme za nepřítele. Říkáme zjednodušeně, že nám stres škodí. Teoreticky máme dostatek poznatků - víme, že když jsme ve stresu, tak nám nefunguje imunita, protože se veškeré prostředky, které tělo má, zaměří na řešení problému, který nás stresuje.

To je ten skvělý důvod, proč stres máme. Abychom v krizové situaci zvládli lépe bojovat, rychleji utíkat, řešit krizi na plný výkon, tak se tělo v některých oblastech uskromní a přenechá prostředky na řešení krize. To je báječné, že je to naše tělo tak chytré, ne? Máme dokonalý nástroj, který umí báječné věci.

Je na nás, jak své tělo používáme. Jak ho řídí naše mysl. Jestli poslouchá, co mu tělo říká nebo jestli jen tělu diktuje, co má dělat. Jednoduší představa je, že máme podřízeného, který se jmenuje Tělo. Je na nás, jestli po něm budeme pořád chtít jen otrockou práci nebo jestli mu dopřejeme odpočinek. Jestli ten odpočinek bude nadiktovaný nebo jestli se ho zeptáme, co by si přál. U druhé osoby vidíme, že když mu nedopřejeme pauzu, tak se předře, unaví, onemocní a nebude fungovat. U svého těla jsme často slepí, protože bereme naše tělo tak nějak automaticky.

Řešení stresu

Chceme stres minimalizovat, ale nechceme se vzdát věcí, které si naše hlava umanula, že bude dělat. Jinými slovy říkáme, že chceme stres minimalizovat, ale nechováme se tak, protože bychom se museli změnit a žít jinak. Je to uspokojení našich racionálních myšlenek tím, že “chceme”, je jedno že to “neděláme”, stačí že “chceme”.

Máme jiný žebříček hodnot v naší mysli a jiný “nevědomí” žebříček hodnot vyjádřený naším chováním. Říkám, že mám sebe a rodinu na prvním místě svého žebříčku, pak je teprve “práce/podnikání/peníze”. Pokud ale nastane problém v práci, tak řešíme práci a ne sebe či rodinu. Já a rodina tu přeci budeme vždy, to počká, teď řeším práci. Ale kdo je ten, kdo musí počkat? Ten na prvím místě žebříčku hodnot nebo ten na druhém místě žebříčku hodnot? Pokud to takto budu dělat pravidelně, tak brzy přijdu o rodinu i o své zdraví.

Psychosomatika

Mé vlastní zkušenosti při práci s tělem mě naučili, že stres není jen “celkový” stres. Nemáme jednoho podřízeného se jménem “Tělo”, ale máme v sobě celou řadu podřízených, částí těla. Máme mysl, hlas, dech, svaly, vnitřní orgány jako trávení, …

Pokud jste někdy někoho masírovali, tak znáte ty “válečky/kabely” pod kůží, které jsou naběhlé, tuhé, a které je příjemné pomoci rozpustit. To jsou přesně ty lokální projevy stresu. Lokální projekce psychosomatického (myšlenko tělesného) stresu. Na tomto příkladu vidíte, že se můžete cítit naprosto v pohodě, spokojení, ale i přesto mátě některý sval naběhlý, tj. ve stresu.

Můžeme tedy být ve stavu, kdy jsou ve stresu jen některé části našeho těla.

Některý sval může být naběhlý, protože jsme ho tělesně unavili přílišnou zátěží. Přetrénovali jsme ho. Jiný sval může být naběhlý čistě z psychické projekce. O tom je “bioenergetika”. Před lidmi kolem nás si často nasazuje masky, tváříme se podle naší představy či nechceme, aby na našem těle bylo něco čitelné, či si jen děláme obrany, abychom od druhých necítili, co nás zraňuje. Realizujeme to tím, že zatneme některý ze svalů na našem těle. Pokud jsme ve společnosti, kde tuto masku/obranu nosíme příliš dlouho, tak se daný sval unaví a proto nám naběhne.

Sestřenka mi povídala krásný příklad, jak si uvědomila, že není úplně uvolněná, ikdyž pravidelně cvičí a medituje a myslela si, že uvolněná je. To uvědomnění nastalo, když byla v nemocnici a dostala lokální narkózu. Celá část těla se jí uvolnila natolik, že dostala zážitek jaké až to může být.

Stres orgánů / žláz s vnitřní sekrecí

Podobně jako zvládneme mít ve stresu pouze konkrétní sval, tak můžeme dostat do stresu jen některý z našich vnitřních orgánů. Ty oblasti, kde se projektují různé “kvality”, souvisi se žlázami s vnitřní sekrecí, a ty přesně odpovídají čakrám. Indická a tradiční čínská medicína tisíce let pozorovali projevy na lidském těla a jejich poznatky vychází ze sebezkušenosti mistrů, které tyto poznatky používájí a šíří.

Pokud se budu neustále přejídat, mlsat, … tak dostanu do stresu své zažívání. Dopřejte si občas alespoň polopůst, tj. 12 hod v kuse bez jídla. 8 hodin spíte, tedy stačí vynechat jen večeři nebo snídani. Jak dobře se cítí moje trávení, když jsem na kurzu, kde se vaří vegetariánsky a nemlsám při tom ani sladké, ani kafíčka.

Stud v pánvi se také projevuje nataženými svaly uvnitř naší pánve, i svaly na které si nezvládneme sáhnout, mohou být a často jsou, naběhlé.

Dlouhodobý stres

Již máme věděcky ověřenu zkušenost, že nám při střesu nefunguje imunita. Tento poznatek ale funguje i lokálně. Pokud je některá oblast našeho těla dlouhodobě ve stesu, tak v její oblasti nefunguje imunita jak by měla. To se projeví typicky některým “autoimunitním” onemocněním.

Pokud nefunguje “úklidová služba” našeho těla, tak se neodstraňují buňky, nefungují či jsou špatné, toxické a začnou se množit. Tomuto procesu likvidace nefunkčních buňek se říká “autofagie”. Když máte dlouho hlad, tak se vaše tělo “stráví” zevnitř. Ubyde vám svalová hmota. Buňky, které se nepoužívají, nejsou potřebné, prospěšné, se prostě zlikvidují. Na stejném principu se stráví i poškozené buňky.

Autofagii napomůžeme tím, když dáme tělu prostor, aby mělo hlad a vybralo si, co nepotřebného v našem těle strávit. Pokud budeme plni cukrů, tak není důvod, aby se přeplo na spotřebu bílkovin.

K poškození buňek dochází přirozeně. Ať už je to kvůli kosmickému záření nebo kvůli toxinům z jídla, vzduchu, vnějšího prostředí kolem nás. Tělo s tím počítá a má mechanismus jak se s tím vyrovnat.

Pokud některou část těla dostaneme do stresu, tak tento proces přestane fungovat. Po delší době bude v dané části dostatek poškozených buňek. Jako každá buňka, i tyto poškozené buňky se začnou množit, jen kvůli svému poškození ztratí kontrolu nad tím, kdy už mají přestat. Vznikne tím rakovina.

Podle oblasti, kde dostaneme rakovinu, můžeme hledat souvislosti s psychosomatikou a lokálním dlouhodobým stresem. Můžete mít rakovinu v mozku, ve štítné žláze, tlustém střevě, … vaječnících/prostatě.

Většina léčitelů pracuje právě s tímto. Snaží se poznat, jaký návyk, vzorec chování, nás v životě trápí a stresuje a tento nešťastný návyk změnit. Nahradit ho funkčním vzorcem. Nemohou nic udělat za nás, musíme sami chtít. Pokud situaci podchytí včas, tak možné se “zárodku” rakovin zbavit.

Touha po slasti

Když jsme ve stresu, tak bychom si rádi rychle navodili pocity štěstí. Nevědomně hledáme podle osvědčených receptů to, co by nám mohlo tyto pocity přinést. Jídlo (hlavně sladkosti, čokoláda, káva,..), toužíme po sexu, dopřáváme si wellness,… ale neřešíme ten původ našeho stresu. Jen jeho hlas krátkodobě přebijeme něčím silnějším, aby nebyl slyšet. Docílíme toho, že dojde k “inflaci” toho, co nás uspokojuje, jíme více, apod.