Proč jsme někdy bez energie a někdy nám vše jde hladce? Proč někdy snadno dosahujeme výsledků a někdy nám to nejde ani při nadměrném úsilí? Kdy jsme celiství a kdy fragmentovaní? Kdy se cítíme úspěšní a štastní?
Ze základní školy z hodin fyziky nejspíše víte, jak funguje vektorový součet. Vektory znázorňujeme jako orientované úsečky (šipky). Mají směr a mají délku, která vyjadřuje velikost vektoru. Jako vektory vyjadřujeme například síly působící na konkrétní bod umístěný do těžíště určitého předmětu. Když sčítáme vektory (šipky) jdoucí stejným směrem, tak se sečtou a vnikne jeden dlouhý vektor stejným směrem. Síly si pomáhají. Pokud ale sčítáme vektory jdoucí opačným směrem, tj. proti sobě, tak se síly odečtou a výsledkem je velmi malá nebo dokonce žádná síla působící na daný předmět.
Jak funguje vektorový součet ve skupině?
Stejně to funguje ve skupině lidí pracující na určitém úkolu či projektu. Projekt je o tom, dostat se z bodu A do cílového bodu B. Tedy i projekt se dá vyjádřit jako vektor. Pokud je tým sladěný, táhne za jeden provaz, tak se úsilí a práce každého jedince (tj. malé vektory) sečtou a vytvoří vektor (šipku) odpovídající projektu. K dosažení součtu stačí relativně malé množství příspěvků od členů týmu.
Pokud tým není sladěný, nebo prožívá vnitřní boje mezi sebou, nebo není dobře vyjasněn cílový stav, tj. do kterého bodu se chceme dostat. V takovém týmu má každý člen trochu jiný směr. Ikdyž ze sebe bude každý člen vydávat to nejlepší, bude prodlužovat svojí šipku, tak součet vytvoří relativně krátkou šipku směrem k cílům. A nebo pokud v týmu nebude bystrý a flexibilní člen korugující chování ostatních, tak výsledná šipka ani nepovede správným směrem. Takové projekty často zkrachují, protože přes nadstandardní úsilý všech členů týmu nevede výsledek k cílům projektu.
Na vektorových součtech je vidět, že vyjasnit si zadání a postup se opravdu vyplatí a že vyloučení člena týmu, který rozehrává vnitřní boje, může i urychlit dokončení projektu.
Však to znáte. Kolikrát už jsem slyšel povzdechy, že za každé 4 kroky dopřenu musím udělat 3 kroky zpět kvůli představám vedení či kvůli tomu, že se lidi nechtějí měnit, či z jiných důvodů.
Jak funguje vektorový součet v každém z nás?
Na první pohled jsme jeden člověk, takže se může zdát těžké si představit, jaké “síly” či “energie” se sčítají.
Každý z nás má hlavu, srdce, posvátný sen, očekávání našich předků/rodičů, karmu, vnitřní dítě, vnitřního muže, vnitřní ženu … A každá tato část může toužit po něčem jiném.
Pokud je člověk fragmentovaný, tak jeho součásti nejsou propojené, nejsou v souladu. Vektory každé jeho části jsou nezávislé a mohou směřovat jiným směrem. Výsledkem je, že takový člověk nemá navenek žádnou energii/sílu. Většinu své energie vyčerpá na vnitřní přetahovanou, co jak v životě dělat.
Například hlava říká, aby byl hladový, sobecký, urval co nejvíce pěněz jen pro sebe. Srdce říká, že by měl naopak projevovat soucit k druhým, nejednat na jejich úkor. Ego se přidává k hlavě, ano, urvi co nejvíc pro sebe, jsi přeci “lepší” než ostatní. Vnitřní rodič ale říká, že se takové věci nědělají. Vnitřní dítě tato hra na urvávání peněz nebaví a chce dělat úplně jinou činnost. Některé další naše části už na vše rezignovaly. Snažili se nám dát něco najevo, promítnout to například do těla, ale už jsou z té marné snahy a ignorace unavené. Nebo je dorazí chemie v podobě různých tabletek, alkoholu, kofeinu,…
Pokud je člověk propojený a celistvý (někdy se označuje, že je totální), tak všechny jeho části přidávají ruku k dílu. Třeba jen malinko, je to sice krátká šipka, ale správným směrem. Takový člověk oplývá energií, věci mu jdou snadno a hodně toho dokáže (i bez šíleného množství úsilí, které by museli vyvinout jiní).
To proto nám různí koučové radí, dělej co tě baví, čemu věříš, co tě naplňuje, při čem se dostáváš do flow stavu, co tě nevyčerpá, ale naopak nabijí energií.
Jak to máš ty?
Zkus si vzít kus papíru, vždy se nacítit na určitou oblast (dej si čas) a napiš si kam tě to táhne.
- Kam tě to táhne podle hlavy?
- Co když bys neřešil všechny ty “hlavové” myšlenky, jako jak se uživím, jak si vydělám, kde budu bydlet, co budu jíst, s kým budu spát?
- Kam tě to táhne podle srdce?
- Kam tě táhne tvůj posvátný sen? Co jsi chtěl dělat jako malý? O čem se ti občas zdá?
- Co od tebe očekávájí rodiče? Partnerka? Děti? Kamarádi? Kolegové?
- Při čem cítíš proud energie? Co ti energii dává a co ti jí bere?
Když si tyto odpovědi sepíšeš, mají společný průnik? Zkus najít co největší průnik … a zkusit korekce odpovědí, co do toho nehrají. Například se můžeš zkusit vzdát toho, co přesně říká hlava a jen to zobecnit na otázky typu, jak se uživím? Není náhodou to, co mi navrhují ostatní části mého já, něco co ostatní lidé chtějí a jsou ochotni za to platit?
Postupně dospěješ k něčemu podobnému, co říká Ikigai. Nebo dokonce získáš ještě hlubší vhled. A pokud podle toho začneš jednat, tak získáš obrovskou spokojenost, klid v duši, sílu, energii, štěstí, radost.