Adam a Eva žili v Ráji. Evu lákalo něco, co je zakázané. Něco, co se nedělá. To něco ji lákalo natolik, že to nakonec udělala. A nedomluvila si to předem. Okusila jablko ze stromu poznání. Zakusila první hřích, ale získala tím vědomí, jaké to je a jaké to může přinést důsledky. Od té doby se její život změnil. Už se nikdy nedovedla vrátit do rajského stavu, protože již poznala a nešlo znovu zapomenout.

Paralela ve vztahu

Když se ve vztahu stane něco, co je zakázané. Něco, co se nedělá. Něco, co se nedomluví předem. Tak to nevratně a navždy změní vztah. I když se to později urovná, vyžehlí, odpustí, už je to navždy jiné.

Já byl v jedné věci v našem vztahu hodně v pohodě. Naprosto jsem věřil, že má žena něco neudělá. Byl jsem naivní. Neznalý všech nástrah života. Vlastně jsem byl šťastný blázen.

Ona se pak nechala svést a ochutnala ze stromu poznání. Když to poznala, tak zjistila, že to nechce. Ale už to nejde vzít zpět. Stalo se. Já věřím, že ji k tomu svedly okolnosti, chápu, co ji k tomu dovedlo. Odpustil jsem jí.

Ale už mám to vědomí, že víra mezi 2 lidmi není stoprocentní. Už je ve mě další hlásek, který mi našeptává, co nepěkného se může stát a abych byl na pozoru. Už nejsem ten šťastný blázen. Už jsem si více vědom, co se kolem mě děje. Rád bych se vrátil do ráje, do stavu šťastného blázna, co naivně všemu věří. Je to jednodušší. Ale už to nejde. Ani kdybych si našel jinou ženu, tak by to nebylo stejné. Bylo by to jako utíkat z dospělosti do dětství.

Vědomí je plodem stromu poznání. Díky němu jsem si více vědom, jak se může chovat má žena, jak se mohu chovat já, jak se mohou chovat lidé kolem mě. Díky vědomí nejsem pštros, který má hlavu strčenou do písku. Díky vědomí vidím více cest. Ne všechny jsou pro mě příjemné, ale mohu se rozhodovat, po které se chci vědomě vydat. Co vědomně chci.

Už nejsem jako dítě jedoucí po tobogánu. Dítě, které neví co přijde a jen si užívá celou tu emoční i neemoční jízdu. Už mám vědomí, už vím, co přijde. Vím na který tobogán které barvy mám nasednout, abych se dostal kam chci. Či jsem si dokonce vědom možnosti, že nemusím jezdit po tobogánu, ale mám i jiné možnosti.

Vědomí je dar pro vědomí život

Ochutnávku ze stromu poznání vnímám jako formu duchovního zrání. Přijít o naivní iluze a začít vidět, jaký ten svět ve skutečnosti je. Díky vnímání temných stránek jsem si více vědom rozdílů mezi světlými a temnými stránkami. Vnímám nástrahy a pasti cestou. Mohu se vědomě rozhodovat, jakou ideu ve své mysli chci rozvinout do reality. Protože čemu dáme pozornost, co si v hlavě hýčkáme, to nastavuje naše tělo jako vysílač, který si to začne k sobě přitahovat.

Jako v Matrixu: co bys volil ty?

Je to jak s tou pilulkou ve filmu Matrich. Vem si červenou a na vše zapomeneš. Prožiješ celý život v krásné iluzi. Budeš spokojen, ale bude to jen iluze. Nebo si vezmi modrou pilulku a poznáš realitu. Nebude se ti ve všem líbit, ale bude to realita. A už nebude cesta zpátky ke sladké iluzi.

Co ty? Zkusil bys ochutnat jablko ze stromu poznání? Jakou pilulku bys ochutnal?