Bioenergetika se točí kolem charakteru člověka, tělesného postoje, svalového krunýře - svalového napětí, které nás chrání před nepříjemnými emocionálními zážitky, ale na druhou stranu nás odstřihává o prožívání života. Víc a víc tělesného brnění nás brání, ale i uvězňuje v těle, odstřihává od vnímání pocitů. Vše, co za svůj život emočně prožijeme se ukládá do těla, formuje to náš charakter. Bioenergetika nám dává nahlédnout, jaké zážitky vedou k jakým zatuhlinám v jaké části těla, a pracuje s tím, jak si vše uvolnit, doprožít, přepsat a tím změnit i naše tělesné napětí a prožívání. Umožní nám lépe využívat náš energetický potenciál.
Bioenergetika vychází z práce psychoanalytika Wilhelma Reicha (žáka Freuda) a byla dále rozpracována Alexandrem Lowenem.
Nenechme se zmást blízkýmí, ale různými významy slova “energie”. Energie, jak je zavedená ve fyzice, tj. schopnost hmoty konat práci, převlečená hmotnost $E=mc^2$, kinetická energie $E=1/2mv^2$ apod. V bioenergetice je to spíše význam, že člověk má dost “energie” na duchovní i fyzické činnosti. Tedy také je to o vůli/schopnosti/potenciálu člověka konat práci, ale neměříme to v Joulech. Vyhodnocujeme to na subjektivních škálách nás samotných i očima druhých. Přináší to věděcky ověřené postupy, jak si na těchto škálách energii zvýšit. Pokud bychom trvali pouze na fyzikálně změřitelných veličinách, tak bychom popřeli, že někdo může být v depresi, tedy naprosto bez energie. Fyzikálně je jeho tělo naprosto v pořádku a ve stejném stavu jako tělo energetického (energeticky nabitého) člověka. Pitváním nenajdete jediný rozdíl.
Energetické procesy v těle
Existují různé teorie vysvětlující podstatu životní energie. Kosmická energie. Nebo v čínském pojetí energie Jin a Jang (základ akupunktury). Možná je to energie, která ještě není prozkoumána, podobně jako nebyly některé jevy vysvětleny před objevem elektřiny. Možná je to více o schopnosti tvořit “bio energii” - někdo to umí lépe, jiný hůře.
Energie se u rostlin tvoří fotosyntézou a u živočichů spalováním potravy. K její přeměně je potřeba kyslík, jinak plamen vyhasne. Pojďme prozkoumat faktory, které potřebujeme, aby náš životní plamen hořel dostatečně a rovnoměrně. Proč má někdo hromadu energie a někdo hoří úsporným plamínkem? Jak souvisí regulace plamene s naší osobností?
Nabijení energie. Depresivní člověk má potlačené energetické hospodářství - méně se hýbe, dýchá pomaleji, nemá chuť k jídlu,… Nejrychlejší cesta k dobití energie je podpořit příjem kyslíku. Depresivního člověka na 20 min rozdýchat. Sám to ale nezvládne, protože by to už jinak dělal. Je potřeba přítomnost druhého, dotek, lehký tlak, aby člověk dýchal do míst těla, kde se ho dotýkám. Zaměřením pozornosti aktivujeme dýchání v dané části těla, člověk se nabijí. Po určité době v daném místě cítíme jemné chvění, mravenčení, které je projevem toho, že je daná část uvolněná a nabitá energií. (Pokud zastáváte čistě evidence based názor, tak si pod pojmem nabijení můžete představit dotatečné uvolnění a prokrvení dané části těla).
Vybíjení energie nastává při každé aktivitě - svaly, srdce, peristaltika střev. Ale člověk není jen stroj - spíše ho vyjadřujeme pojmem “bytí”. Svobodné sebevyjádření přináší pocit uspokojení a slasti. Při tom dochází k větší látkové výměně a hlubšímu dechu. Ve stavu slasti probíhají rytmické a životní pochody optimálně.
Energie se přijmá jen tolik, kolik jsme schopni ji vydat. Pokud tedy omezíme naše sebevyjádření a bytí, snížíme tím prožívání slasti a nutně se sníží i příjem energie. Omezení může být vnitřní (mentální zábrany, chronické svalové napětí) nebo vnější (prostředí, které nám neumožní se projevit či realizovat).
Podpora vybijení energie — sebevyjádření se hlasem, pohybem, dechem, tvořivostí, uměním jako kreslením, hudbou,… — někdy může uvolnit potlačené emoce. Rozpláče nás nebo se dostaví zlost.
Bioenergetika se snaží obnovit proudění energie a pocitů v těle. Zároveň hledá souvislosti mezi energetickou situací pacienta a jeho předchozím životem. Uvolňuje vnitřní konflikty, které vyčerpávají energetický potenciál.
Příklady blokování energie: Moje tělo chce vyjadřovat určité emoce, mé logické já je ale chce blokovat. Tím se vzájemně přetahují, vzniká svalové napětí, které nás vyčerpává. Např. se mi chce plakat, ale namlouvám si že chlapy přece nepláčkou, potlačuji to a ono se to po nějaké době v těle projeví. Nebo např. mám pocit, že bych odkrytím svého vnitřního světa ukázal svoji zranitelnost, tak raději vydávám energii na to, abych to maskoval. Nebo se mi nechce nějaká činnost či práce dělat, ale mám pocit, že je to tak v naší společnosti nastavené a že musím. Reálně mě to ale vyčerpává.
Řada terapií trpí tím, že kultura, ve které žijeme, se neorientuje na kreativní činnost a slast, ale pohlíží na člověka jako na stroj. Nevidíme, že řada věcí, která nám blokuje prodění energie, je produktem naším kultury.
Koncepce proudění energie. V těle nám proudí krev, rozvádí kyslík. Kam se jí dostane dostatek, tam aktivuje energetické procesy a současně odplavuje splodiny metabolismu. Daná část těla dostane teplo, vzruch, citlivost. Viz co se děje v erotogeních zónách, když jsou zaplaveny krví (prsní bradavky, rty, genitálie). (Pozn: a toto je čistě na základě psychiky, pozornosti k určitým myšlenkám).
Kromě krve v těle proudí i jiné tělesné šťávy, mezibuňěčná tekutina,… Proudění vzruchů prožíváme jako city, pocity. Pozorujeme například, že nám vztek nabil ruce, zarudnul tváře. Jiný člověk je zase vzteky bledý. Toužení a žádost proudí více přední stranou těla (oči, ústa, prsa,…), kdežto vztek proudí spíše zadní stranou těla.
Vzruchy se tělem šíří jako vlny na jezeře. Každé tělo je ale jinak přizpůsobené šíření vzruchů. Při šíření vzruchů prožíváme emoce a pocity. Děti se svým uvolněným tělem prožívají emoce velmi snadno, kdežto dospělák se zatuhlým tělem emoce skoro ani prožívat nemůže. Po zamrzlém či vyschlém jezeře se vlny nešíří. Emoce neprožíváme čistě hlavou, ale přes tělo. Poruchy proudění vzruchů označujeme jako telesné bloky, zatuhlosti, ochablost, chronické svalové napětí.
Člověk nezískává energii pouze z potravy, ale jsme neustále v energetické výměně se svým okolím. Jsme vzrušeni/nabíjení kontaktem s pozitivními silami — krásný den, západ slunce, milý lidé kolem, … Naopak temné dny, negativní lidé apod nám energii odebírají.
Ty jsi své tělo
Člověk bez těla nemůže existovat. Duch i duše jsou projevy živého těla. Mrtvé tělo je nemá. Nemusíme zkoumat filosofické otázky, jak je to s duší před narozením nebo po smrti. Zkoumejme to, co je u živých. Mimochodem to je důvod, proč západní medicína tak dlouho odmítá koncept životní energie, energetických drah apod. Západní medicína totiž pitvá a mrtvoly nic takového nemají. Čínská medicíná zkoumá živé a proto dobře popisuje energetické dráhy v těle.
Čím je naše tělo živější, tím více jsme na světě. Pokud jsme unaveni, tak naopak máme sklon se stáhnout ze světa do sebe.
Tělo neustále vyjadřuje kdo jsme a co pociťujeme. Mluví za nás řeč těla. Ta se nedá úplně skrýt, vždy nás něco prozradí, protože maskovat, co prožíváme, stojí hodně energie a křečového úsilí.
Emoce jsou doslova “motion” uvnitř těla. Produkují napětí a nabijejí uričité části těla. Přístup k životu a osobní styl se odráží na našem těle — jak chodíme, jak gestikulujeme, svěšená ramena, ohnutá záda, stažený ocas/kostrč …
Jako lesník pozná podle letokruhů životní historii stromu, tak bioenergetický terapeut rozpozná životní historii člověka.
Vlastnosti a pocity, které se vyvijí s růstem člověka, jsou:
- novorozeně - láska a libost. Kojenec má potřebu blízkosti, objetí, akceptace. Lásku jako tělesnou intimní blízkost. Pak je ve stavu slasti. Pokud to nemá, tak trpí.
- dítě - tvořivost a fantazie. Potřeba prozkoumávat svět - lidí, věcí, prostoru a času. Vtahuje svět do své duše, přijímá vše, není blokován smyslem pro realitu.
- chlapec či dívka - radost a dovádivost. Ještě nejsou omezeni povinnostmi a užívají si svobodu.
- adolescent - romantika a dobrodružství. Zájem o druhé pohlaví a lidi kolem. Ještě nepřijímá zodpovědnost za své činy.
- dospělý - smysl pro realitu a pocit odpovědnosti.
Zralý člověk integruje vše dohromady. Jakmile něco z toho odříznu, tak se to nutně projeví na těle.
Duch, životní síla a duše
Naše kultura odděluje vzdělávání ducha a těla. Cpeme si do hlavy informace, ale vědomosti se z nich stanou teprve, když si je zažijeme tělem. Zážitek je fenomén těla. Bez těla nic neprožijeme.
I psychoanalýza, která nepracuje s tělem, může těžko stav klienta změnit. Pacienti mají jen hromadu informací o sobě, ale nevede to ke změně. Jejich tělo a prožívání funguje pořád stejně.
Cvičení (jak pozornost do těla mění jeho prožívání): natáhněte ruce před sebe a dlaněmi nahoru a koncentrujte pozornost do jedné dlaně. Hluboce u toho dýchejte. Po chvíli porovnejte pocity v obou dlaních.
Duch má dávat pozor na tělo. Funguje jako vnímající a reflektující orgán, cítí, definuje nálady, touhy. Je to právě duch, kdo určuje, kam dáme pozornost. Jestli ji dáme více na pozitivní zážitky či na ty negativní. Není-li člověk ovliněn svými pocity a přáními, tak nestojí na svých nohou a ovládají ho ostatní. Nemá nad sebou moc. Když je duše přemožena pocity, které nemůže akceptovat, tak jsme duševně nemocní. Čeština je úžasná. Slovo nemoc naznačuje, že takový člověk nad sebou nemá moc.
Když člověk nesoustředí ducha na své tělo, je lhostejný ke svému tělu, bojí se pociťovat emoce. Snaží se potlačovat ohrožující pocity. Potlačování realizuje tak, že vytváří svalové napění, které zabraňuje, aby v daném místě proudili vzruchy a spontální pohyby. Tím snižuje stav zvrušivosti těla a bohužel spolu s potlačovaným pocitem blokujete i ostatní pocity, které se v dané části těla projevují. To je hlavní důvod ztráty duševní potence, ztráty životní energie, ztráty živosti a citů.
Naopak, jeli člověk vzrušený, jeho životní energie přibývá. Životní síla je síla uvnitř organismu, která se manifestuje v sebevyjádření dotyčného.
Toto potlačující/maskující svalové napětí je energeticky náročné a svaly se při něm brzy unaví. Tím vzniknou ty zatuhlosti, hrudky, bloky v těle, na které narážíte například při masáži (pokud jste již někdy někoho masírovali, tak je dobře znáte). Z principu jejich vzniku je také jasné, že se jich krátkodobě můžete zbavit rozmasírováním. Ale pokud nezměníte “programy” ve svém těle, které toto obrané svalové napětí vytváří, tak vám tyto zatuhlosti vzniknou brzy znovu.
Co je duch?
Duch je v řadě filosofií spojován s dechem. Bůh vdechl do hroudy hlíny život. Slovo duch svatý (pneuma) znamená i závan, vítr, dech. Je spojen s řeckým slovem phein — foukat, dýchat. V orientálních filosofiích je dýchání metodou pro komunikaci se světem kolem, s vesmírem. V bioenergetice je dech také základem — hlubokým a intenzivním prodýcháváním sbíráme energii pro duchovní život. Nebo snad “dechovní život”?
Co je duše?
Vynecháme-li úvahy o tom, zda duše existuje i po smrti, tak je duše spojována s emocemi, pocity, intuicí (čtení neracionálního)… Někdy místo duše používáme synonyma jako “srdce” nebo “životní síla”.
Pro Lowena je duše spojená s “vědomým” a s pocitem, že patřím do “universa”. Člověk není izolován od zbytku světa, ale je s ním propojen. Vzájemně se ovlivňují. Dítě cítí vazbu na matku. Indián cítí vazbu na přírodu. S rostoucím vědomým máme bohatší vztahy. Kdo rozšiřuje své bytí, tak si rozvijí i pocit sounáležitosti k čemu patří - k rodině, národu, lidem, přírodě, vesmíru.
Životem těla je cítění
Tělo potřebuje plynout. Řekové to pochopili a proto zavedli k vědomé mobilizaci těla sport. Čím více se naše kultura vzdaluje od přírody a života, tím více cítíme potřebu aktivotat tělo uměle — přes sporty a cvičení.
Vztah ke sportu je dnes bohužel často vnímán pouze přes hlavu, přes ego. Máme potřebu mít své tělo pod kontrolou, být první, být lepší než ostatní. Ego zážitek z vítězství ničí osvobozující a podněcující účinky sportu na tělo. Naopak často přidáváme křečovité napětí/stres, když se nám nedaří vyhrát. Jde nám o materiální hodnoty jako vypadat lépe, zdravěji díky sportu. Životem těla je cítění, ale náš postoj k některým sportům nás naopak vede k citovým zmatkům.
Naše západní kultura bohužel potlačuje život. Proto tolik lidí tíhne k východním cvičením jako je jóga nebo chi-kung. Ten zdůrazňuje, že je důležité cítit své tělo, snažit se navozovat vnitřní harmonii. Vyjadřovat ji vnějším půvabem a snažit se identifikovat s tělem, aby se člověk duchovně rozvíjel a pociťoval duši. Západní pojetí se snaží spíše o disciplínu sebeovládání.
Bioenergetika se snaží podporovat sebevyjádření přes tělo a sexualitu. Objasňuje napětí, které člověku kladou překážky v životě. Bioenergetická cvičení nesmí být mechanická, musí přinášet smysl a radost.
Chi-kung i jóga kombinuje pohyb těla s dechem, aby navodili harmonizaci s vesmírem.
Řeč těla
Běžně používáme slovní obraty spojené s tělem: bere si to na svá bedra/ramena, neustál to, má zlaté ruce, zatuhla mu čelist, je zakousnutý,… Přítomnost těchto obratů v jazyce vychází z pozorovací schopnosti našich předků, že to vše s tělem souvisí, že se to na něm projeví, že se to podle těla pozná.
Dotek
Lidé mají často problém s dotekem. Přitom dotek je základ emoční komunikace. Dotek obrovsky ovliňuje emoce při komunikaci. Dítě potřebuje dotyk od matky a stejně tak i dospělý, který chce být celistvý, potřebuje dotek.
Při bioenergetických cvičeních pozor, abychom nedělali erotický dotek, protože ten nám zablokuje hlubší komunikaci s klientem. Lowen popisuje: Zkouším lidem říci, že si lehnu, zavřu své oči a ať se dotknou mé tváře. To hned odhalí, jaký mají problém s doteky — ostych, strach se dotknout či jiné bloky se dotýkat (např. že se to v naší kultuře nedělá a podobně).
Cvičení: když se vrátíte z práce domů, ještě než cokoliv řeknete slovy, zkuste svého partnera obejmout. Pozorujte, co to udělá s jeho i vaší náladou. Podobně můžete postupovat, když máte pocit že vypukne partnerský konflikt. Nic neříkejte a obejměte partnera a jen chvíli poslouchejte. Pozorujte, co se stane.
Poznámka: Bohužel žijeme ve smutné době, kdy nás moderní technologie stále více připravují o fyzický kontakt a tedy i o doteky. Ale je jen na vás, zda si to budete někde kompenzovat.
Kontakt se zemí. Postoj
Noha a postoj často prozradí stejně informací jako hlava. To, jak stojím, vyjadřuje jak moc jsem si jistý či naopak nestabilní. Zda stojím na špičkách či na patách či celým chodidlem, … zda mě menší dloubanec rozhodí. Souvisí to i s vykořeněností od rodiny.
Kultura nás učí ignorovat řeč těla a poslouchat jen slova. Přitom pohled může zabíjet, probodávat,… Děti jsou si ještě dobře vědomi řeči těla. Dospělí už tolik ne. Když se matka zle podívá na své dítě, tak to se cití hluboce zasaženo.
Znamení a signály těla
Slovy mohu lhát, ale řečí těla ne. Věta “cítím se báječně” může jít pouze z hlavy. Opravdu mi oči září, hlas je plný a pohyby jsou okřídlené? Tělo nelže. Pokud se pokusím schovat za masku, tak musím vytvářet určité svalové napětí, které mě prozdradí. Je poznat, že nejsem autentický tj. ostatní mi nevěří, co říkám, protože z těla čtou podvědomně něco jiného. (Někteří lidé tak silně potlačují své tělo, že už ztratili schopnost číst své i cizí těla a žijí pouze ve své hlavě - ve své iluzi.)
Vhled do naší osobnosti je ve všem — v chůzi, v hlase, v psaném písmu (grafologie), … Na proti tomu se naše kultura bojí věřit našim smyslům. Podívám se na člověka a mám z něj určitý dojem, pocit,… Ale kultura říká, nedej na první dojem, nedělej si předsudky,… Z vlastní zkušenosti vím, že mi všichni “racionální” rozmlouvají, že intuice není. Když jsme ale na jednom semináři seděli v kruhu patnácti lidi a nezávisle četli, co nám intuice říká, o člověku uprostřed, tak jsem byl překvapen, jak moc jsme se shodovali.
Když se mám naučit používat své smysly (stejně jako používám oči, sluch, hmat…) tak nemá smysl se ohánět statistikami, jak moc se naším smyslům dá věřit a podobně. Navíc každý to má trochu jinak. Pokud mě někdo zavře do domova pro slepé, tak tam 99% lidí nevidí. A přeci nepodlehnu lokálním statistikám, že se očím nedá věřit.
Nebudeme-li věřit naším smyslům, odřízneme se od schopnosti cítit a vysílat tělesné signály. Když si slova, co nám říká druhý člověk, dáme do souvislosti s tím, co nám o něm říkají naše smysly, pochopíme lépe význam jeho slov.
Empatie je schopnost vcítít se do druhého člověka. Identifikovat se s jeho tělesným výrazem. Když nevím, co mi svými signály těla daný člověk říká, tak ozrcadlím jeho postoj a vnímám, jaká emoce se mi v mém těle vynoří. Funguje to zázračně.
První dojem nám prozradí hodně. Časem ale na něj zapomeneme a soustředíme se pouze na slova a činy daného člověka. Slova a činy podléhají vědomí, ale tělo souvisí s emocemi (třeba i potlačenými).
Někteří lidé něco vyjadřují např spodní částí těla - stažené půlky (stažený ocas, pokud bychom ho měli) a tím vyjadřují podřízenost, rezignovanost,… Ale mohou to kompenzovat maskou, že předsunou čelist či hruď. Podobně bezohlednost může kompenzovat to, že si dříve musel nechal líbit různé “rány”.
Rozlišujme první a druhou přirozenost. První je skutečně přirozená. Druhá přirozenost jsou psychologické a fyziologické postoje, které se natolik staly součástí těla, že mu připadají přirozené. Vychází ze strukturovaných postojů - racionalizace, projekce.
Zdroje
- Lowen: Bioenergetika
- semináře John Hawken