Kdo jsem

Zajímavá otázka. Ptáme se ostaních kdo jsou, abychom je poznali. Tázaní nám odpoví nejčastěji tím, co se společensky očekává a nebo také tím, čím zrovna žijí. Jsem právník, jsem truhlář, jsem věděc … jsem spokojená maminka 2 dětí … jsem cyklista, běžec … muzikant, umělec … babička, dědeček. Odpověď nám poskytne sebe obraz daného člověka. Řekne nám to, co je pro něj v ten moment důležité. Co je naplno v jeho pozornosti, co se mu často honí hlavou, případně o co se snaží.

Někdy o tom už ani nepřemýšlíme. Odpověď je podvědomá. Žijeme svůj život podle nalajnovaných kolejí, soustředíme se na jednotlivé kroky této cesty, ale už ani nevíme, kdo nám ty lajny vyznačil. Ideální by bylo kdybychom si je vyznačili my sami, ale často nám je nalajnuje společnost, výchova, šéf ve firmě, média podsouvající ideály jak bychom měli žít.

Otázka “kdo jsem” je pro mě zajímavá i z toho důvodu, zda mi na ní někdo odpoví “automaticky”, “podvědomně” během životního sprintu v životních kolejích. Či “vědomně” s rozmyslem, jak to skutečně mám jako tvůrce svého života.

Jsem nálepka na dveřích či nálepka na LinkedInu

Když se mě někdo zeptá, kdo jsem, tak často odpovím označením pracovní pozice. Kdo jsi? Jsem manažer. Kdo jsi? Jsem podnikatel. Kdo jsi? Jsem sekretářka. Bereme to je naprosto jasnou odpověď. Máme radost, že můžeme takto snadno odpovědět. Dál už se nikdo nemusí ptát. Pokud by se přeci jen zeptat, tak přidáme k nálepce i dovětek. Kdo jsi? Jsem vysoce postavený manažer.

Co se stane, když skončíme na dané pracovní pozici? Když nás povýší, tak jásáme. Hurá. Jsem lepší nálepka na dveřích své kanceláře. (V současné době bychom možná měli říkat, že jsem nálepka na svém LinkedIn profilu, protože ne každý má kancelář). Pokud nás z práce vyhodí, tak nás chytne debka. Uaaááá. Teď nic nejsem, ztratil jsem nálepku. Jsem nezaměstnaný. Tomu přeci každý řekne fuj, to se nedělá. Musím si rychle zase něco najít, abych mohl “být” název na dveřích.

Pro mě osobně bylo zajímavé zkoumat své pocity, jak se změnila odpověď na otázku kdo jsem po té, co jsem prodal firmu. Dokud jsem neprodal firmu, tak jsem byl majitel firmy, founder který firmu vybudoval, CEO, CTO,… Jakmile jsem ale firmu úspěšně prodal, tak zmizely všechny pracovní tituly, které s ní byly spojené. V ten moment jsem nemohl na otázku „kdo jsem“ odpovídat pracovní nálepkou z LinkedInu. Pracovní pozici jsem žádnou něměl. Na pracovní nálepce nebylo nic. Spolu s tím se dostavil i pocit, že jsem nic. Sice relativně bohatý, ale jsem nic. Prázdno.

Tohle pro mě bylo neuvěřitelně silné uvědomnění: jak moc mi záleží na nálepce na dveřích. Jak moc žiji svůj život, abych v očích druhých, v očích společnosti vypadal dobře.

• Kdo jsi?
• Jsem nálepka.
• Nálepka? Já jsem vyšší nálepka.
• Já pár let máknu a budu ještě vyšší nálepka.

Dobrá nálepka je určitá forma společenského statusu. Rádi se ztotožňujeme s nálepkou. Jsem nálepka a kdo je víc? Kdo není nálepka, je nic.

Slyšíte, jak je to povrchní a prázdné? Nikdo nechce být nic a tak se zuby nehty snaží, aby byl dobrá nálepka. Tomu, abychom byly dobrá nálepka jsme ochotni zasvětit život. Přitom to nic neznamená. Pracovní pozice skončí a stane se z nás nic. Ukazuje to na naši vnitřní prázdnotu, že netušíme kdo jsme a schováváme se za svojí nálepku.

Další vrstva cibule

Pokud překonáme slupku odpovědí z vrstvy “nálepka na dveřích”, tak můžeme začít zkoumat a rozvijet hlubší sebepoznání kdo jsme. Můžeme se nálepkovat podle vztahů k ostatním - manželce, dětem, rodičům, kamarádům. Podle vztahu k sobě. Podle vztahu k planetě Zemi, k vesmíru. Ale pořád to jsou jen další vrstvy nálepek.

1. Kdo jsem? Jsem ten, co se do konce svýho života snaží vydělat víc a víc peněz. Pak umřu a všichni si řeknou, ha, ten vydělal balík peněz. Tečka. Největší chudák je ten, který nemá nikdy dost.

2. Kdo jsem? Ten, co se snaží si užívat života. Jezdit na dovolené, jíst v dobrých restauracích, chodit do wellness, hýčkat se … ale není to jen náplast na díru v naší sebehodnotě. Je to materiální kompenzace toho po čem hladoví naše duše. Duše ale nehladový po materiálnu, ale po spirutualitě.

3. Kdo jsem? Ten, se rozvijí. Takhle budu studovat a studovat, až bude nejchytřejší na celém světě a všichni mu řeknou, jéé, ty jsi ale chytrý… Ale pokud budu ostatní poučovat a dávat jim egoisticky na odiv, jak jsem chytřejší než oni, tak brzy nebudu mít ani komu ukazovat, jak jsem chytrý.

4. Kdo jsem? Jsem ten, co poslouchá hlas společnosti, co ostatní chtějí a dělá to pro ně. Udělá, co mu kdo řekne, protože se to tak přeci dělá. Dělal to tak můj táta, děda, a další předci. Ale opravdu jsem sluha společnosti, který žije život druhých a ne svůj?

Kdo tedy jsem? Jsem sprituální bytost, která je zde pro duchovní rozvoj. Je zde, aby se sama rozvinula, rozkvetla a aby pomohla ostatním lidem žít lepší a spokojenější život, lépe pečovat o naši matku planetu Zemi,…

Co dělají bytosti, které dosáhnou svého vlastního osvícení? Tak zvané bodhisatvy se rozhodnou, že sestoupí zpátky na zem, aby v lidském těle pomáhali ostatním bytostem duchovně růst.

Mám určité kvality, znalosti, dovednosti, životní zkušenosti a ty mohu použít jako nástroje k plnění svých cílů a svého poslání. Poslání doktorů je pomáhat lidem získat zpátky své zdraví. Poslání učitelů je rozvíjet děti, aby mohli prožít šťastnější a kvalitnější život.

Jaké je moje poslání? Čím jsem světu užitečný?

Každá vrstva má své poslaní

Je to jako slupky cibule. Nejsme jen ta nejvnitřnější slupka, jádro. Jsme všechny slupky dohromady. Důležité je se znát ve všech vrstvách. Neustrnout svým životem jen v jedné vrstvě.

• Kým jsem pro sebe?
• Kým jsem pro rodinu?
• Kým jsem pro společnost?
• Kým jsem pro planetu a vesmír?

Indiánská jména

Můžeme začít zkoumat naše hodnoty. Můžeme hledat indiánská jména, která co nejlépe popisují kým jsme. Indiánská jména nejsou tak svazující jako naše západní mluva. Pokud se přesuneme do spirituálního světa, tak nám dávají více volnosti vyjádřit kvality, pro které bychom jinak ani neměli slova.